Abstract
This study deals with the early theory of truth presented by Walter Burley (ca. 1275–1344) in his so‑called middle commentary on Aristotle’s Perihermeneias. The issue of truth is raised in the context of Aristotle’s claim that truth and falsity imply combination and separation. Burley’s dissatisfaction with this purely logical concept of truth leads him to the introduction of a structured definition of truth which allows him to clearly distinguish between truth taken as theological, ontological, epistemological or logical. The first part of this study will present Burley’s understanding of truth in the first three of these meanings of truth. The second part will then focus on truth in the logical sense which is also in the center of Burley’s own focus of interest. There will also be a discussion of what function his propositional semantics and his theory of so‑called real propositions (propositiones in re) have in this theory of truth.
Highlights
This study deals with the early theory of truth presented by Walter Burley in his so‐called middle commentary on Aristotle’s Perihermeneias
Burley’s dissatisfaction with this purely logical concept of truth leads him to the introduction of a structured definition of truth which allows him to clearly distinguish between truth taken as theological, ontological, epistemological or logical
The second part will focus on truth in the logical sense which is in the center of Burley’s own focus of interest
Summary
Ky, které, jak upozorňuje Filosof, se týkají spojení (compositio) a rozloučení (divisio). Že nedokáže vyčerpat všechny entity, na které je a může být aplikován predikát „pravdivý“: Je nepochybné, že se pravda a nepravda nacházejí tam, kde není ani spojení ani rozloučení. Rovněž jsoucno a pravda jsou konvertibilní a jsoucno se nachází tam, kde není spojení ani rozloučení. Sensus respectu proprii obiecti semper est verus, ut dicit Philosophus, II De anima, et tamen sensus nec componit nec dividit.“ Všechny v této studii uváděné české překlady textů Waltera Burleyho jsou mé vlastní. 6, 184–187, kde Akvinský (zřejmě mylně) přisoudil tuto definici Izáku Izraelimu: „Alio modo definitur secundum id in quo formaliter ratio veri perficitur; et sic dicit Isaac quod veritas est adaequatio rei et intellectus.“ Pro chápání pravdy u Tomáše Akvinského a jeho adekvační definici viz např. Ústřední otázka tohoto textu tak může být následující: co je to podle Burleyho pravda? Nicméně vzhledem k tomu, že se pravda v jednom z možných smyslů tohoto slova týká propozic, je třeba si položit ještě další otázku: Jaký vztah má propoziční pravda k tomu, co Walter Burley označil jako propositio in re (tj. reálné propozice)?
Sign-in/Register to view highlights & summary 
Published Version (
Free)
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call