Abstract
The article deals with the question of a permanent deacon in parish pastoral work. It analyses the historical development of the diaconate and the views of certain contemporary theologians on the issue of the nature and meaning of the diaconate today. It also presents the results of empirical research on the perception of deacons by believers in the Bohemian and Moravian parishes. It is shown that the diaconate is primarily associated with liturgical activities, with care for the sick, preparations for the sacraments and their administration. The deacon, thanks to his liturgical activity, is first and foremost perceived by believers as a deputy which is an obstacle in the search for the identity of the permanent diaconate. Due to a lower degree of deacon ordination, less respect is paid to him in comparison with the priest, which could actually be seen as an advantage. At the same time due to his experience with family life, the deacon understands problems of marriage and raising children better. Based on these facts, the faithful see the deacon as popular who can more easily obtain their trust than a celibate priest. In general, the presence of a deacon in the parish is a benefit from the perspective of believers.
Highlights
The article deals with the question of a permanent deacon in parish pastoral work
It analyses the historical development of the diaconate and the views of certain contemporary theologians on the issue of the nature and meaning of the diaconate today
It is shown that the diaconate is primarily associated with liturgical activities, with care for the sick, preparations for the sacraments and their administration
Summary
Počátek jáhenské služby spadá do období prvotní církve, kdy se již silně zvyšuje počet věřících. Vzniklo tak velké společenství věřících, kteří se denně scházeli v chrámu, „po. (...) A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse“ (Sk 2,46n). Kteří uvěřili, nesdíleli spolu jen radost z víry, ale také majetek: „... Silný nárůst počtu věřících však ztěžoval apoštolům jejich práci, zvláště když se měli věnovat kázání Božího slova, což si kladli jako hlavní úkol Zůstaneme‐li u výkladu perikopy Sk 6,1–7 (volby sedmi jáhnů),[8] pak je důvodem jejich ustanovení právě nedostatečná péče o sociálně slabé. Na který poukazovali helénisté, vyřešilo Dvanáct společně s celým shromážděním ustanovením sboru Sedmi, kteří se této činnosti měli věnovat. V tomto smyslu tedy můžeme mluvit o zmíněné perikopě jako o „počátku jáhenské služby“9 a o sboru Sedmi jako o „prvních jáhnech“
Published Version (Free)
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have