Abstract

This article thematizes relations between visual impairment and urban space, drawing from the analytical perspective of actor-network theory (ANT). It traces the ways in which visually impaired people create specific connections with space and how they transform it. Urban space is configured for use by able-bodied persons, for whom movement within it is easy and seems to be disembodied. However, for those who defy the standardization of space, the materiality of movement is constantly present and visible, because the passages are difficult to make and are not ready in advance. These materialities, as well as the strategies that people use to make connections with urban space, differ according to the assemblages that visually impaired people create. A route is different with a cane, a human companion, a guide dog, or the use of a combination of such assistance; the visually impaired person pays attention to different clues, follows specific lines, and other information is important and available. Each configuration makes it possible or impossible to do something; this shows disability as dynamic, and demonstrates the collective nature of action, which is more visible and palpable in the case of a disabled person.

Highlights

  • This article thematizes relations between visual impairment and urban space, drawing from the analytical perspective of actor-network theory (ANT)

  • they transform it. Urban space is configured for use by able-bodied persons

  • who defy the standardization of space

Read more

Summary

Cesty známé a neznámé a tělesnost trasy

Přemýšlet o prostoru i disabilitě z perspektivy ANT znamená zachytit vzájemná propojování i rozpojování při pohybu prostorem i přechody mezi konkrétními jednotlivostmi, které jsou někdy hladké a jindy obtížné, někdy předpokládané a jindy nečekané, někdy dostupné a jindy nikoli. Nevidomí lidé potřebují vyvinout strategie, které co možná nejhladší přechody vytvoří již dopředu, stejně tak jak jsou připraveny pro člověka, který je pro město standardní. Ten se nicméně týká i lidí vidících, Hana Porkertová: Materialita pohybu: vztah mezi nevidomostí a městským prostorem přestože jinak – popis a vlastní zkušenost se liší vždy, rozdíl je v tom, jaké informace jsou pro orientaci důležité a jak s nimi lidé následně pracují. Eva: (o rekonstrukci na fakultě) Ty ostatní cestičky nevypadaly jako kopeček, tak mě nenapadlo, že tam jsou prudký schody dolů a já sem šup šup šup padala po těch schodech a studenti se ke mně sbíhali, ale to bylo to, že člověk i v tom terénu, o kterym si myslí, že zná, tak ho vždycky dokáže něco překvapit. I odlišná a komplikující podoba známé trasy dělá známé přechody obtížnými, jako např. cesta zapadaná sněhem, což zmiňuje Helena

Vytváření konkrétních propojení
Neohraničená těla a kolektivní aktérství

Talk to us

Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have

Schedule a call

Disclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.