Zkušenost s duchovním doprovázením v perspektivě ignaciánské spirituality

František Hylmar

doi:10.14712/23363398.2015.75

Abstract

After a brief presentation of basic forms of spiritual direction and after stressing the importance of personal spiritual experience, the article describes Ignatian concept of human being in relation with God and God´s adversary and gives an overview of Ignatian spiritual exercises as a general dynamic of human spiritual journey. On this basis the article presents fundamental elements of spiritual direction from the perspective of Ignatian spirituality: attitude of openness, awareness of external events and interior movements, sharing of interior life, contemplative prayer, discernment of interior movements, recognition of one´s own weakness and of God´s acceptance, finding one´s way in the following of Christ. The article sees the particularity of the Ignatian aproach to spiritual direction in the interconnection of these seven elements, in their dynamics and in the importance of the examen and of the discernment.

Highlights

After a brief presentation of basic forms of spiritual direction and after stressing the importance of personal spiritual experience, the article describes Ignatian concept of human being in relation with God and God’s adversary and gives an overview of Ignatian spiritual exercises as a general dynamic of human spiritual journey
Mezi různými úkoly v pastoraci a ve svém řeholním společenství považuji duchovní doprovázení za to nejpozoruhodnější, čím mám čest se prakticky a teoreticky zabývat, a v tomto příspěvku bych chtěl zaznamenat něco ze své zkušenosti s ním
Jednoduchý a pružný, který nezapomíná, že vztah Boha a člověka je nade všechno tajemstvím neobyčejné Boží přízně a lásky

Summary

Základní podoby duchovního doprovázení

Mezi různými úkoly v pastoraci a ve svém řeholním společenství považuji duchovní doprovázení za to nejpozoruhodnější, čím mám čest se prakticky a teoreticky zabývat, a v tomto příspěvku bych chtěl zaznamenat něco ze své zkušenosti s ním. V hlubší formě doprovázení doprovázející pomáhá doprovázeným interpretovat ve vztahu k Bohu to, co prožívají, a vede je k samostatnějšímu a zralejšímu zvládání životních a duchovních situací.[1]. Trvá jen několik minut nebo hodin, jeho ovoce však může člověka provázet celý život. V praxi může duchovní doprovázení navazovat na svátost smíření a připojení i jen náznaku duchovního rozhovoru ke zpovědi vnímavým penitentům prospěje. Tehdy se při duchovním provázení pootevírají i situace, jichž se nakonec mohou nebo dokonce musejí ujmout odborníci z jiných oborů. Které se zabývá tím, co člověka tíží, ve vztahu k Bohu, se pak stává součástí širšího procesu. Duchovní vedení a doprovázení je nezbytné v kněžské a řeholní formaci a je žádoucí při zvládání náročnějších období duchovní cesty každého věřícího. Každý člověk však v případě potřeby ocení duchovní rozhovor a ideálně by všichni měli mít v církvi takovou možnost k dispozici

Duchovní zkušenost v kontextu moderní doby

Pojetí člověka ve vztahu k Bohu a k Božímu odpůrci

V češtině

Duchovní cvičení jako dynamika lidské duchovní cesty

Zásadní momenty duchovního doprovázení

Doprovázení jako umění a tajemství