Abstract

Velká hospodářská krize prohloubila problémy výmarské republiky a přispěla k nastolení nacistické diktatury. V hospodářské oblasti však již ve druhé polovině 20. století existovaly symptomy, které dokládaly slabost německé ekonomiky. Největším problémem se stalo zadlužení státu a vysoké veřejné výdaje, které souvisely s velkým objemem zahraničních půjček. Politické strany se nedokázaly shodnout na protikrizových reformách, proto říšský prezident Paul von Hindenburg v roce 1930 jmenoval kancléřem Heinricha Brüninga. Jeho vláda se soustředila na vyrovnání rozpočtu a zrušení reparací. Proto kabinet přijal řadu drastických úsporných opatření, která měla za cíl snížení státních výdajů a udrženi stability měny. Zvolená deflační politika nevěnovala pozornost rychle rostoucí nezaměstnanosti a sociální nestabilitě, která se odrazila v nárůstu preferencí radikálních stran - NSDAP a KPD. Hospodářský propad dosáhl svého vrcholu po vypuknutí tzv. bankovní krize, způsobené krachem velkých berlínských bankovních domů. Vláda i nadále pokračovala v deflační politice, neboť vycházela ze zkušenosti s hyperinflací z let 1923-1924 a většina politiků se obávala, že by nové úvěry a státní zásahy do ekonomiky vedly ke znehodnocení měny a politickým nepokojům.Ani následující kabinety Franze von Papena a Kurta von Schleichera nedokázaly zastavit dopad hospodářské krize. Až nová vláda Adolfa Hitlera zahájila éru státních investic do zbrojení a veřejných staveb, a tak přispěla k ukončení hospodářské krize.

Full Text
Published version (Free)

Talk to us

Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have

Schedule a call