Abstract
The article explores the issue of credit as one of the instruments used by Ferdinand I in his interior policy during the first half of his reign (1526-1545). It discusses the methods used by the sovereign in dealing with the recognition of debts of his predecessors towards his supporters and his antagonists. The research focuses on the client networks that originated from the financial ties between Ferdinand I and representatives of Bohemian nobility. The article defines the main types of creditors who provided loans to the sovereign in the first half of 16th century and uncovers also their motivation for doing so.
Highlights
Po nástupu na trůn musel český král Ferdinand I. řešit svízelnou finanční situaci.[1]
Který stál v cestě efektivnějšímu vybírání berně, byla skutečnost, že věřitelé jagellonských králů ve svých dlužních úpisech poukazovali na fakt, že jejich úvěr panovníkovi byl zaručen právě na vybrané berni.[10]
Finančně nákladná politika Římsko-německé říše, zvláště pak v severoitalských oblastech, kde Habsburkové soupeřili o nadvládu nad střední Evropou s Francií, odčerpávala další finanční prostředky.[12]
Summary
Po nástupu na trůn musel český král Ferdinand I. řešit svízelnou finanční situaci.[1]. Řešit svízelnou finanční situaci.[1] Již ve své volební kapitulaci slíbil uhradit dluhy po Jagelloncích.[2] Kromě toho se zavázal k vyplacení komorního panství,[3] které se od jejich vlády nacházelo jako zástavní zboží v rukách šlechty.[4] Panovnické dluhy se dělily na dvě skupiny. První skupinou byly dluhy registrované (uznané za pravé a spravedlivé), do kterých se počítaly úvěrové transakce vzniklé podle tradičního rámce zadlužení popisovaného v dobových právně normativních příručkách.[5] Druhou skupinou byly dluhy milostivé a mimořádné, které měly původně formu poskytnutí finanční odměny za provedenou službu. 5 „Než jakť jest to prwé někdy mezi lidmi za obyčej bylo, že se sta kop grošów deset kop dáwati, buďto na listech, nebo na kterýchkoli zástawách, též i nynie při tom stuoj a wýše nic.“ František Palacký (ed.), Archiv český čili staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích V, Praha 1862, s.
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
