The distribution pattern of transpiration rate, water saturation deficit, stomata number and size, photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Abstract

Již dříve zjištěné (Slavík 1959a) rozložení hodnot osmotického tlaku buněčné štávy na ploše listové čepele dvouděložného typu (apex >base, okraj > centrální část), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i při nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dalším sledováním fysiologické heterogenity listové čepele u dospělých listůNicotiana sanderae hort., především hlavních indikátorů vodního provozu a výměny CO2. Intensita transpirace s intaktního povrehu listů, vypočtená z vážkových měření na discích, vyseknutých z čepele, je v apikální části o 50 až 70%, nižší než na basi. Rovněž pžirozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (Čatský 1960), byl v apikální části o 10% nižší než na basi. Hustota průduchů byla jak uNicotiana sanderae, tak u další pokusné rostliny u cukrovky v apikální části průměrně o 40% nižší, zatím co velikost průduchů byla v apikální části naopak průměrně o 30% větší. Relativní index plochy průduchových skulin na plochu čepele (počet × čtverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch průkazně nelišil. Intensita fotosynthesy (na plochu), měřená gazometricky infračerveným analysátorem, byla při plném nasycení pletiva vodou v apikální části průkazně o 17% nižší než v části basální, ačkoliv obsah chlorofylu na plochu je v tlustší, apikální části větší. Rovněž intensita dýchání, manometricky měřená jako QO2, byla v apikální části průkazně nižší, a to jak v přepočtu na sušinu (o 12%), tak na plochu. Podobné, avšak podstatně menší rozdíly byly zjištěny také mezi okrajem a centrální částí čepele.Fysiologická heterogenita listové čepele je kauzálně založena na různé hydratační úrovni, takže studium aktivity různých fysiologických procesů, na různých místech čepele je vhodné pro sledování jejich vztahu k různé úrovni hydratace.