Abstract
This review article is focused on the rising framework of principal-agent analysis in political science. It aims to map the most influential studies and answer the question of whether this concept is adequate to describe the quality of the relationship between voters and their representatives. It is obvious that using the principal-agent framework leads to oversimplification. The economic theory of democracy is not a new model; nevertheless, using the game theoretic approach requires several adjustments. The adaptation of the main premises of the concept to the political reality should open new research questions with respect to the voter–elected officials relationship. Most principal–agent studies in empirical political science are focused on all links in the delegation chain but the first one. In my opinion, the link between voters and their representatives in a democracy is the fundamental one. Describing it using the tools of principal-agent theory could help scholars better understand current changes in the structure of political parties and voter behaviour.
Highlights
This review article is focused on the rising framework of principal-agent analysis in political science
Už Downsovo pojetí demokracie pracuje s premisami, které jsou později podrobně rozpracovány v modelu principála a agenta
V české politologické literatuře se s využitím modelu principála a agenta (PA) setkáme velmi zřídka, a to zejména v analýzách oboru mezinárodních vztahů, ale i při analýzách agendy zadávání veřejných zakázek a s nimi spojené otázky korupce
Summary
V české politologické literatuře se s využitím modelu PA setkáme velmi zřídka, a to zejména v analýzách oboru mezinárodních vztahů, ale i při analýzách agendy zadávání veřejných zakázek a s nimi spojené otázky korupce. Že hlavním zájmem tohoto článku je vztah delegace moci v demokracii, nabízí se skutečně překlad „zmocnitel–zmocněnec“. Problematika politické reprezentace je samostatným odvětvím demokratické teorie a její rozbor sahá daleko za hranice tohoto článku. Ačkoli bývají mnohdy termíny reprezentace a zastoupení používány jako synonyma, v demokratické teorii jsou oba termíny odlišovány a pro mnou zkoumaný vztah se ustálil termín. Teorie principála a agenta a její využití při popisu vztahu volič–zástupce reprezentace (Gelnarová 2010; Brim a Dufek 2012). Empirická teorie analyzující vztahy předání moci a vztahy odpovědnosti pracuje standardně s termínem chain of delegation (Strøm 2000), nabízí se tedy český překlad řetězec delegace. Otázka zájmu je i v ekonomických modelech PA stěžejní a její řešení při aplikaci PA na vztah volič–zástupce není jednoznačné. Že centrem článku je právě Strømův model, preferuji zachování překladu řetězec delegace, i přes jeho možnou dvojznačnost
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
