"Společně kráčet již znamená vytvářet jednotu." Ekumenismus v pojetí papeže Františka

Robert Svatoň

doi:10.5507/sth.2019.035

Abstract

The impulses of Pope Francis concerning the unity of Christians are based on his way of thinking, which is shaped by spiritual depth, theological study and life experience. The text examines the sources of Bergoglio’s forma mentis in Jesuit spirituality, in the philosophy of Romano Guardini, and in the historical context of Latin America in the second half of the twentieth century. The focus here is on the antinomic understanding of reality as the core of Bergoglio’s intellectual world, which allows him to formulate a pastoral programme of “culture of encounter” that becomes a means of reconciliation in society, in the Church, but also among Christians. Subsequently, the key features of Francis’ understanding of ecumenism are presented on the background of these realities. Continuity with the previous Magisterium teachings as well as new impulses of the contemporary Roman Pontiff are illustrated with the example of the antinomic perception of unity as a manifestation of Catholic universality, on the role of the Holy Spirit in the ecumenical process and on the conversion of the heart, which constitutes the spiritual precondition of any attempt at unity.

Highlights

Vidět univerzální a být vnímavý k partikulárnímu, umět postřehnout a brát vážně protiklady, kontemplovat svět a současně v něm jednat k jeho spáse, protože takovým způsobem se chová Bůh, to vše jsou příklady antinomických napětí typických pro ignaciánský přístup k realitě, jak si je ve světcově duchovní škole od svého mládí osvojoval také jezuita Jorge Mario Bergoglio
The impulses of Pope Francis concerning the unity of Christians are based on his way of thinking, which is shaped by spiritual depth, theological study and life experience
The focus here is on the antinomic understanding of reality as the core of Bergoglio’s intellectual world, which allows him to formulate a pastoral programme of “culture of encounter” that becomes a means of reconciliation in society, in the Church, and among Christians

Summary

Vnímání reality jako předpoklad Bergogliova přístupu k ekumenismu

Stalo se téměř obecným pravidlem, že papež František je v prvé řadě pokládán za pastýře, jehož pontifikát stojí od počátku ve znamení výzvy. Vidět univerzální a být vnímavý k partikulárnímu, umět postřehnout a brát vážně protiklady, kontemplovat svět a současně v něm jednat k jeho spáse, protože takovým způsobem se chová Bůh, to vše jsou příklady antinomických napětí typických pro ignaciánský přístup k realitě, jak si je ve světcově duchovní škole od svého mládí osvojoval také jezuita Jorge Mario Bergoglio. Jde přitom o způsob jak postihnout tenzi a drama, které tkví v samotné podstatě křesťanského života, kde se setkávají milost a přirozenost a v němž se Boží magis nedává nalézt jinde nežli v imanenci světa.[17] Svorníkem ignaciánské dialektiky, v níž se pohybuje myšlení papeže Františka, tedy není filosofická spekulace jako v případě Hegela, nýbrž Tajemství, které jedná v dějinách.[18].

Drama rozdělené společnosti jako dějinný kontext Bergogliova hledání syntézy

Hlavní rysy ekumenismu papeže Františka

Jednota v mnohosti: ekumenický model papeže Františka

Ekumenismus jako proces ve znamení působení Ducha Svatého

Obrácené srdce jako střed veškerého ekumenismu