Současná muslimská teologie náboženství: Adekvátnost typologie exkluzivismus-inkluzivismus-pluralismus

Jáchym Šenkyřík

doi:10.5507/sth.2020.019

Abstract

This study presents contemporary Muslim discourse concerning plurality of religions. How does contemporary Muslim theology of religions deal with the diversity and difference of faiths and religious traditions in the world? This discourse is often based on ideas of the threefold typology of exclusivism–inclusivism–pluralism that was developed in the context of Christian theology of religions. After a presentation of the individual paradigms of the threefold typology, the study explores its usage in the context of Muslim theology of religions with its own specifics. Examples of different theological approaches of Muslim thinkers (Tim Winter, Muhammad Legenhausen, Reza ShahÂ-Kazemi, Abdulaziz Sachedina, Asghar Ali Engineer, etc.) towards NonÂ-Muslims are surveyed. There are also problems with the threefold typology, both methodological and in its usage in the context of Muslim theology of religions. The concluding chapter thus poses aÂ question, if there can be aÂ better way in Islamic theology for examining the attitude towards non-ÂMuslims, shaking off the problems of the threefold typology and in all probability being more observant to the contemporary situation of the plurality of religions and to theÂ specifics of Islamic theology.

Highlights

This study presents contemporary Muslim discourse concerning plurality of religions
How does contemporary Muslim theology of religions deal with the diversity and difference of faiths and religious traditions in the world? This discourse is often based on ideas of the threefold typology of exclusivism–inclusivism–pluralism that was developed in the context of Christian theology of religions
After a presentation of the individual paradigms of the threefold typology, the study explores its usage in the context of Muslim theology of religions with its own specifics

Summary

Typologie exkluzivismus–inkluzivismus–pluralismus6

Tříčlenná typologie exkluzivismus–inkluzivismus–pluralismus byla poprvé představena v roce 1983 v knize Christians and Religious Pluralism anglického teologa Alana Race.[7]. Trojjediný Bůh tak může působit v druhých náboženstvích, tedy i věřící těchto náboženství jej mohou určitým, byť omezeným,[10] způsobem zakoušet a mohou tak dojít spásy, pokud se účastní, ať už vědomě či nevědomě, Kristova díla (Kärkäinen hovoří o christocentrismu). „anonymní křesťany“, když i k nim, skrze vlastní náboženské tradice, určitým způsobem přichází Boží milost a oni tak mohou, byť s neznalostí velikonočního tajemství, orientovat sebe sama směrem k Bohu.[11] Církev pak tedy „není exkluzivní množinou vykoupených, ale viditelným vyjádřením Božího spásného působení, které se děje i mimo ni“12. Podle pluralistického paradigmatu jakožto odpovědi na setkání s Posvátnem, jsou pochopitelně také formovány těmito časoprostorovými a kulturními danostmi.[14]

Užití typologie v současné muslimské teologii náboženství

Nesnáze a problémy typologie exkluzivismus–inkluzivismus–pluralismus