Abstract
The paper elaborates on a selection of canonical texts by Mikhail Lomonosov (1711–1765), Alexander Pushkin (1799–1837), and Vladimir Nabokov (1899–1977), reflecting on the art of literary translation. A thorough analysis of these writings, covering the period from the mid-18 century to the mid-20 century, reveals a striking continuity of thought, especially in terms of the Russian writers’ perception of their mother tongue and of poetry as the national language’s subtlest manifestation. All the texts analysed are, more than anything else, marked by the Muse of poetry, a key feature defining Russian national mentality.
Highlights
Russian Writers on the Art of Translation The paper elaborates on a selection of canonical texts by Mikhail Lomonosov (1711–1765), Alexander Pushkin (1799–1837), and Vladimir Nabokov (1899–1977), reflecting on the art of literary translation
Takto v roce 1832 oslovuje Puškin (1995: 481) svého druha v básnickém i překladatelském[8] řemesle Nikolaje Ivanoviče Gnědiče, který dva roky předtím vydal nový ruský překlad Homérovy Iliady: Mnoho let s Homérem jsi mluvil o samotě, než k synům svého plemene z tajemných vrcholků jsi v záři sešel poté, třímaje desky kamenné
14 Překlad posledního verše vychází z pozdější varianty publikované v knize Poems and Problems (Nabokov 1969: 175), neboť první verze vyznívá uhlazeněji a méně sebeironicky: „Výsledek mého podniku? / Pouhý stín tvého pomníku“ (Nabokov 1955: 34)
Summary
V českojazyčné antologii, nazvané Rusko v zrcadle překladu, se potkávají ruští spisovatelé, aby – napříč třemi stoletími – vedli společnou řeč. O ruském jazyce i národnosti a především o umění překladu. Obraz Ruska v zrcadle překladu je pozoruhodně prokreslený, neboť překlad sám vše národně svébytné a jedinečné projasňuje i vyostřuje. Veršů, dopisů a rozhovorů se dotýká poezie, té „rodné řeči“ básníků, která hranice každé mateřštiny i národnosti dalece přesahuje (Cvetajeva 1995: 66–67). Spočívající nikoliv v lexikálních výměrech slov, nýbrž v interpretaci toho, co se skrývá za slovy. I ruská básnířka nicméně přiznává, že „v každém jazyce je něco pouze jemu vlastního, něco, co samo je tímto jazykem“ (Cvetajeva 1995: 66). V této stati se pokusíme přiblížit jednu z otázek, které provázejí myšlení ruských spisovatelů o překladu takřka od jeho prapočátku – otázku po povaze a významu ruské řeči
Sign-in/Register to view highlights & summary Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a callDisclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.
