Abstract
The first land reform was a legal process carried out at the time of the first Czechoslovak Republic. Its target was to significantly reduce the extent of large land owner properties, in favour of small farmers. This legislation (organised by the State Land Office) impacted considerably a number of church institutions, including the Archbishopric of Olomouc. This study aims at mapping out the course of the first land reform on the Archbishopric properties and draws special attention to the period of the episcopate of Antonin Cyril Stojan. Stojan, who was archbishop of Olomouc in the years 1921–1923, was instrumental in a number of important projects in the archdiocese of Olomouc, and was very popular with the Catholic public. He is criticized at times, however, for his specific attitude to the above-mentioned land reform. The purpose of this article is to reflect on the criticism, primarily on the basis of archive sources.
Highlights
Dostatečně to ilustrují např. fakta, že ještě v roce 1930 patřilo hospodářstvím o rozloze nad 100 ha stále 15,5 % zemědělské půdy v Českých zemích a již do roku 1928 bylo odmítnuto celkem 41,9 % žadatelů o drobný příděl do 30 ha s tím odůvodněním, že v daném místě není dostatek půdy.[13]
Arcibiskupství olomoucké před zahájením pozemkové reformy prostřednictvím ÚŘASu hospodařilo na deseti velkostatcích a vlastnilo celkem 46 625,84 ha veškeré půdy, z toho 6 443,67 ha byla půda zemědělská.[15]
This study aims at mapping out the course of the first land reform on the Archbishopric properties and draws special attention to the period of the episcopate of Antonín Cyril Stojan
Summary
Máme‐li na počátku vymezit samotný pojem pozemková reforma, můžeme obecně konstatovat, že šlo o změnu majetkových, vlastnických a užívacích práv k půdě, postupně realizovanou na území Československé republiky od začátku dvacátých let 20. století. Praktickým cílem prvorepublikové pozemkové reformy bylo tak omezení velikosti šlechtických velkostatků a přidělení půdy drobným zemědělcům a bezzemkům. Velkostatky s výměrou nad 1000 ha, jejichž vlastníky bylo jen 0,04 % všech majitelů půdy, totiž obhospodařovaly více než 30 % veškeré půdy československého státu. 6 Sbírka zákonů a nařízení státu československého: Ročník 1919, Praha: Státní tiskárna, 1919, částka XLIII, vydána dne 24. A n.), který stanovil finanční výši náhrady za zabranou půdu.[9] Pro potřebu realizace reformy byl již v červnu 1919 zřízen zákonem č. Zabraný majetek patřil 854 vlastníkům a byl součástí celkem 1088 velkostatků, 3962 dvorů, nepočítaje jednotky lesního majetku.[12] Podle pozdějších výsledků z druhé poloviny třicátých let zahrnujících již celé území ČSR získali noví nabyvatelé 44,3 % veškeré zabrané půdy, z toho 66,2 % zemědělské půdy.
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a callDisclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.
