Abstract
An the time of the Habsburg Monarchy, the government in Vienna had a preference for candidates of German nationality for the Archbishop's sees. The situation changed significantly after the year 1918. It was acknowledged by the Holy See that believers of German origin had become a minority in Czech dioceses. They were not an insignificant minority, however, and consequently the Holy See continued to appoint German bishops as well. There was a German suffragan bishop in Prague, and a residential bishop of German nationality in the Diocese of Litomerice. In both cases, acceptance on the part of Czech believers (and government) was an important aspect in the process of choosing the German bishop. While in the Prague archdiocese, it proved appropriate to appoint a German auxiliary bishop (Remiger) for specifically the German believers, in LitomÄĹice, the appointed German bishop Weber demonstrated that due to his popularity and language skills, the issue of appointing an Auxiliary Bishop of Czech nationality was irrelevant.
Highlights
The situation changed significantly after the year 1918. It was acknowledged by the Holy See that believers of German origin had become a minority in Czech dioceses
Novým litoměřickým biskupem byl jmenován Němec Weber, jednalo se o vše‐ obecně oblíbeného a jazykově dobře vybaveného biskupa, proto nebylo již nutné mu ustanovovat českého pomocného biskupa, jak dotvrzovali dotázaní kněží litoměřické diecéze
Summary
Od roku 1901 byl pomocným biskupem německé národnosti v Praze Václav Frind,[7] v souvislosti s jeho pokročilým věkem a špatným zdra‐ votním stavem předložil v roce 1929 arcibiskup František Kordač žádost. Že pro úřad pomocného biskupa vhodní nejsou; vzhledem k tomu, že je sídelní biskup Němec, je žádoucí jmenovat po‐ mocného biskupa české národnosti, aby se zabránilo negativní reakci české populace, která sice není ve většině, ale je dosti početná, a také s ohledem na pražskou vládu, kde by mohl německý pomocný biskup vyvolat konflikt. V prosinci sám Šelbický požádal, aby ne‐ byl uváděn jako kandidát na pomocného biskupa, a zdůvodnil to svým zdravotním stavem.[45] Biskup Gross jeho rozhodnutí předal nunciovi s tím, že se plně podvolí rozhodnutí Svatého stolce v této věci.[46] Tuto no‐ vou skutečnost nuncius bez prodlení sdělil Konzistoriální kongregaci.[47] S ohledem na to, že ze zbývajících kandidátů byli dva Němci, a jmeno‐ ván by tak mohl být jen Varhulík, požadoval kardinál Rossi, aby biskup Gross navrhnul ještě dalšího kandidáta, aby měl Svatý stolec možnost volby.[48] Což nuncius obratem vyřídil.[49]. Po smrti Grosse byl kapitulním vikářem zvolen právě Adolf Šelbický.[53]
Sign-in/Register to view highlights & summary Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a callDisclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.
