Průběh a konsolidace obchodně-politických vztahů Československé a Rakouské republiky v letech 1921-1925

Abstract

Po částečném odbourání vázaného hospodářství a pozvolném znovuzavedení normálního obchodního režimu mezi Rakouskem a Československem v roce 1921 byly obchodně-politické vztahy Prahou podřízeny vztahům finančním a majetkovým v podobě iuncta mezi obchodními a finančními dohodami, schváleného na základě přání finančních kruhů a ministerstva financí. V obchodní smlouvě samotné se naplno projevil protekcionistický charakter obchodní politiky Československa, který se nicméně neslučoval s funkcí bývalého hlavního producenta monarchie, jenž zdědil dvě třetiny jejích průmyslových kapacit. Československo-rakouské vztahy kulminovaly ihned ze začátku sledovaného období podepsáním Lánské smlouvy v prosinci roku 1921 a velmi blízké zůstaly dále i po celý rok 1922, zejména vzhledem k tíživé situaci rakouské ekonomiky spojené s hyperinflací rakouské koruny. Rakousko, jež v Praze a zejména v Edvardu Benešovi vidělo vhodného prostředníka pro jednání s mocnostmi na půdě Společnosti národů v Ženevě a bylo Československu rovněž zavázáno půjčkou z roku 1922, v hospodářských otázkách stejně jako politických vystupovalo do poloviny dvacátých let značně servilně a vycházelo vstříc československým požadavkům. Nicméně po zkušenostech rakouských exportérů s praxí československých orgánů ve věci vydávání vývozního povolení a zejména po zveřejnění statistiky zahraničního obchodu Rakouska v roce 1923, ukazující značné rakouské pasivum s Československem, se začaly objevovat v rakouských průmyslových a zemědělských kruzích tendence k posílení rakouské celní ochrany, které vygradovaly celními novelami v roce 1926. Na tyto tlaky na revizi vzájemného obchodního poměru reagovala Praha oddalovací taktikou s úmyslem co nejdéle zachovat jednostranně výhodnou pozici, jež jí Rakousko poskytlo ponecháním v platnosti rakousko-uherského celního sazebníku, pouze navýšeného o součinitele, do roku 1924 a posléze první dodatkovou úmluvou z konce stejného roku, ve které docházelo k modifikaci pouze dílčích záležitostí a navzdory Benešově souhlasu se zahájením nových jednání o obecné úpravě vzájemného obchodního styku z března 1925 k nim přes uzavření druhé dodatkové úmluvy v létě tohoto roku do začátku roku 1927 vůbec nedošlo.