Portugalci v "komunistické Ženevě". Praha jako středisko antisalazaristické opozice (1948-1974)

Abstract

Studie se zabĂ˝vĂĄ specifickou součástĂ­ politickĂŠ opozice proti autoritativnĂ­mu reĹžimu AntĂłnia Oliveiry de Salazara (1889-1970) v Portugalsku, kterou tvořili portugalĹĄtĂ­ komunističtĂ­ emigranti v Československu mezi ĂşnorovĂ˝m převratem v roce 1948 a takzvanou karafiĂĄtovou revolucĂ­ v Portugalsku v roce 1974. Autor na zĂĄkladě materiĂĄlĹŻ z portugalskĂ˝ch a českĂ˝ch archivĹŻ sleduje jejich aktivity, postavenĂ­ v hostitelskĂŠ zemi a vazby na moskevskĂŠ exilovĂŠ ĂşstředĂ­ PortugalskĂŠ komunistickĂŠ strany (PKS - Partido Comunista Português) v čele s Álvarem Cunhalem (1913-2005), to vĹĄe na pozadĂ­ nĂĄstinu vztahĹŻ mezi Československem a Portugalskem ve dvacĂĄtĂŠm stoletĂ­. Metafora komunistickĂŠ Ĺ˝enevy v nĂĄzvu člĂĄnku přitom odkazuje na pozici Prahy jako sĂ­dla řady mezinĂĄrodnĂ­ch organizacĂ­, ale i jako centra levicovĂŠ emigrace z evropskĂ˝ch středomořskĂ˝ch stĂĄtĹŻ (Řecka, JugoslĂĄvie, ItĂĄlie, Ĺ panělska) a dalĹĄĂ­ch zemĂ­. PřestoĹže se Praha stala zejmĂŠna bezpečnou přestupnĂ­ stanicĂ­ a mĂ­stem setkĂĄvĂĄnĂ­ portugalskĂ˝ch exulantĹŻ mezi FranciĂ­ a SovětskĂ˝m svazem, někteří členovĂŠ PortugalskĂŠ komunistickĂŠ strany přichĂĄzeli do Československa Şít na delĹĄĂ­ obdobĂ­. Bylo jich ovĹĄem řádově mĂŠně neĹž přísluĹĄnĂ­kĹŻ výťe uvedenĂ˝ch nĂĄrodnĂ­ch exilovĂ˝ch komunit, autor jejich počet v padesĂĄtĂ˝ch a ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech prĹŻběžně odhaduje jen na deset aĹž dvacet. Specifickou pozornost věnuje osobnosti generĂĄla Humberta Delgada (1906-1965), kterĂ˝ se po neĂşspěšnĂŠ kandidatuře ve zmanipulovanĂ˝ch prezidentskĂ˝ch volbĂĄch roku 1958 stal reprezentativnĂ­ a integrujĂ­cĂ­ postavou protisalazarovskĂŠ opozice, a jeho jednĂĄnĂ­ s představiteli portugalskĂ˝ch komunistĹŻ v roce 1964 v Praze. Za meznĂ­k pro portugalskou komunitu v Československu povaĹžuje autor sovětskou okupaci v srpnu 1968, kterou zdejĹĄĂ­ portugalĹĄtĂ­ komunistĂŠ narozdĂ­l od exilovĂŠho vedenĂ­ svĂŠ strany odsoudili a v jejĂ­mĹž dĹŻsledku se větĹĄina z nich postupně rozeĹĄla i s komunistickĂ˝m hnutĂ­m. VĂ˝klad je doveden aĹž do počátku devadesĂĄtĂ˝ch let, kdy se symbolem novĂ˝ch vztahĹŻ mezi Československem a Portugalskem stĂĄly přátelskĂŠ nĂĄvĹĄtěvy prezidenta MĂĄria Soarese u jeho protějĹĄku VĂĄclava Havla v Praze.