Pojetí společenské smlouvy u Františka Suáreze

Jan Koblížek

doi:10.5507/sth.2014.004

Abstract

This work is aimed at determining whether we can regard Francisco Suarez as representative of the social-contracting theories developing in the period from the 16th up until the 18th century. Suarez, who is in all probability better known for his metaphysical disputations, provides a truly sophisticated formulation concerning the origin of civil society and political power, where the concept of social consent holds a key role. Suarez's concept of social consent is situated in the ontological framework and is closely associated with the term nature. Suarez consequently understands the state as a natural and moral organization.

Highlights

This work is aimed at determining whether we can regard Francisco Suárez as representative of the social-contracting theories developing in the period from the 16th up until the 18th century
Suárez, who is in all probability better known for his metaphysical disputations, provides a truly sophisticated formulation concerning the origin of civil society and political power, where the concept of social consent holds a key role
Jako se člověk nemůže vzepřít proti přirozeným danostem v přirozené společnosti

Summary

Definice pojmu společenské smlouvy u novověkých humanistů

Než budeme mluvit o Suárezově řešení společenské smlouvy, které je odpovědí na otázku po principech a charakteru politické moci, je důležité si uvědomit, jak pojímali politickou moc někteří novověcí humanisté a pozdější osvícenci, kteří se vůči aristotelské scholastice snažili vymezit. Máme na mysli jména jako Thomas Hobbes (1588 – 1679), John Locke (1632 – 1704) nebo později Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778). Toto antropologické východisko je velice důležité vhledem k důsledkům, ke kterým jejich pojetí společenské smlouvy vede. Například Locke ve svém Druhém pojednání o vládě píše: Člověk je “neomezeným pánem své vlastní osoby a svého majetku, nejvyššímu roven a nikomu nepoddán.“3 A Thomas Hobbes podobně v De cive zastá-. 1, jaro 2014 vá: „Vraťme se zase ke stavu přirozenému a uvažujme o lidech, jako kdyby právě nyní vyskočili ze země a náhle jako houby došli plné zralosti beze všeho vzájemného závazku.“4 Takto nezávislí jedinci pak vstupují do společnosti, která má zajistit bezpečí jak jim, tak jejich majetku. Toto pojetí politické moci a společenské smlouvy má dalekosáhlé důsledky pro etiku a právo.

Pojetí společenské smlouvy u Františka Suáreze

Prohloubení Suárezovy pozice

Společenská smlouva a lid jako první subjekt politické moci

Konkrétní politická moc je pozitivně daná – úkol lidské vůle

Přirozená demokracie u Suáreze