Pionýr družstevníkem? Pionýrská zemědělská hospodářství v letech 1959-1964

Abstract

Studie se zabývá dosud nezpracovaným fenoménem takzvaných pionýrských zemědělských hospodářství v Československu na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Jejich vznik souvisí s tehdejší situací, kdy v zemi silně rezonovaly ambiciózní vize sovětského vedení, končila kolektivizace venkova a současně v zemědělství nastával nedostatek pracovních sil. Politické a výchovné orgány se snažily motivovat mladou generaci k volbě povolání v zemědělství a koncept pionýrského zemědělského hospodářství byl v tomto kontextu prezentován jako "vyšší" forma zájmové činnosti starších dětí. Poprvé se objevil na jaře 1959 jako aktivita pionýrů na jižním Slovensku, v českých zemích vznikla první hospodářství na Krnovsku na severní Moravě. Pionýři měli za pomoci místního národního výboru a zemědělského družstva sami hospodařit na dosud neobdělávané půdě (pěstovat zeleninu a ovoce, popřípadě chovat drůbež a králíky) a zřídit si "vlastní" zemědělské družstvo s dětskými funkcionáři. Experiment byl chápán i jako šance oživit zájem dětí o činnost v Pionýrské organizaci; silně totiž využíval prvky dětské samosprávy, které lze pozorovat v různých pedagogických experimentech na přelomu čtyřicátých a padesátých let (zejména při pokusu založit takzvanou Obec školní mládeže v Krompachu v severních Čechách). Zakládání pionýrských zemědělských hospodářství podporovalo Ministerstvo zemědělství a vedení Československého svazu mládeže, které je vyzvedávalo jako vzorovou aktivitu pionýrů. Naopak Ministerstvo školství se stavělo k této iniciativě rezervovaně, jelikož děti na hospodářstvích trávily hodně volného času během školního roku i o prázdninách, a zaznívala i kritika, že jde o faktickou propagaci malovýroby. Nakonec vlna zájmu v letech 1963 a 1964 opadla a existující dětská hospodářství se proměnila na školní zahrady.Samostatnou pozornost autor věnuje vzorovému pionýrskému zemědělskému hospodářství v Městě Albrechticích na severní Moravě. Díky unikátním školním kronikám a pečlivě vedenému školnímu časopisu se podařilo rekonstruovat způsob organizace mnoha desítek dětí a výsledky jejich práce, které byly oceněny v roce 1965 vysokým státním vyznamenáním. Hospodářství v Městě Albrechticích existovalo až do sedmdesátých let díky agilnímu vedení tamní školy (manželé Karel a Ludmila Schmidtmayerovi), které dokázalo dostatečně motivovat věkově různorodý dětský kolektiv k dobrovolné práci pro celek. Jejich koncepce v jistém smyslu předběhla dobu a lze ji přirovnat k takzvanému mikrokolektivnímu hnutí, rozvíjenému v Pionýrské organizaci v šedesátých letech.