Pašeráci, turisté, kšeftaři. Neoficiální obchodní výměna mezi Polskem a Československem v letech 1945-1989 (pohled z polské strany)

Abstract

Studie sleduje, jak se mezi obyvateli poválečného Polska a Československa rozvíjela zčásti potlačovaná a do jisté míry tolerovaná sféra neoficiální obchodní výměny. Díky kombinaci zeměpisných, historických, společenských, ekonomických a politických podmíněností se objevila záhy po druhé světové válce a posléze, zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech, dosáhla značných rozměrů. Navazovala přitom na podstatně starší pašeráckou praxi, umožněnou především tím, že hranice mezi oběma státy po většině své délky (od Ratiboře na východ) se od středověku téměř nezměnila a procházela těžko přístupným horským terénem, osídleným horaly, pro něž pašeráctví zčásti představovalo dlouhodobý zdroj obživy. Existence "profesionálního pašeráctví" byla v Polsku koncem padesátých let potvrzena pouze na této hranici. Eskalaci zdejšího pašování ovlivnil také poměrně brzký rozvoj turistického ruchu mezi oběma státy, následující po uzavření vzájemné dohody o pásmech pohraničního styku z roku 1955, a také výhodnost neoficiální směny pro Poláky i Čechoslováky, protože ekonomický nedostatek měl v jejich zemích odlišná specifika. Jedním z tradičních předmětů neoficiálního obchodu horalů byla až do osmdesátých let hospodářská zvířata (zejména koně), v Polsku levnější než v Československu, od poloviny padesátých let také zlato a devizy nebo stavební materiály, v Polsku velmi nedostatkové. Turisté "pokoutně" vyváželi či dováželi široký sortiment zboží, především textil, boty, potraviny, alkohol, cigarety či domácí elektrické spotřebiče. Neoficiální "turistická výměna" mezi Polskem a Československem se rozšířila z tradičních tatranských oblastí také do Krkonoš a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se jejími centry staly Katovice, Zakopané a Nowy Targ. Rozvoj neoficiální obchodní výměny vedl od poloviny sedmdesátých let k tomu, že zvláště československá strana (podobně jako třeba NDR) podnikala v tomto směru různá restriktivní opatření (zákazy vývozu řady druhů zboží) i represivní akce (nekompromisní celní kontroly a zabavování zboží). Přispíval k tomu i politický neklid, prohlubující se ekonomická krize a nakonec úplná liberalizace cestování do zahraničí v Polsku osmdesátých let. Na konci sledovaného období se problémy s neoficiální obchodní výměnou odrazily i ve zhoršujících se diplomatických vztazích obou zemí.