Abstract
Richard (died 1173), the renowned regular canon and magister of the abbey of St. Victor in Paris, wrote the treatise De Trinitate where he tried to provide the necessary reasons leading to the acknowledgement of the rationality of these articles of faith concerning the domain of the immanent Trinity which transcends the human intellect and the possibility of predication. The fundamental point consists of the concept of love. He develops all his trinitarian theology out of this as well as his interesting and valuable theology of the third person in the Trinity. The Holy Spirit is reflected as an "insurer" of the most supreme love between divine persons, as a Condilectus he presents a completion and the last origin of the communion of love (communio amoris). As an Amor debitus he represents an antipole in opposition "dare-accepisse" to the person of the Father. In this manner, Richard expressed extremely successfully a legitimate alternative to Augustine's concept of the fundamental relationship in the Trinity (Father-Son). Richard justifies this concept of the Holy Spirit as Donum with "infusio debiti Amoris" which is a mission of the Holy Spirit. However, he does not deal with the question as to whether it is possible to conceive the Holy Spirit as a Gift in the immanent Trinity.
Highlights
Melone k tomu ve své recepci Richardova myšlení podotýká, že: Duch svatý je Darem, protože je to v Trojici právě On, kdo v plnosti přijímá lásku Otce a Syna; jeho bytí plností vděčně opětované lásky ustavuje přímé pouto mezi jeho vycházením a posláním, které pro Richarda spočívá ve vylití této lásky, již může přijmout jedině člověk.[42]
Victor in Paris, wrote the treatise De Trinitate where he tried to provide the necessary rea‐ sons leading to the acknowledgement of the rationality of these articles of faith concerning the domain of the immanent Trinity which transcends the human intellect and the pos‐ sibility of predication
The Holy Spirit is reflected as an “insurer” of the most su‐ preme love between divine persons, as a Condilectus he presents a completion and the last origin of the communion of love
Summary
Že Bůh je jeden, je ze zjevení tak evidentní, že dodnes není předmětem žádného vyjádření učitelského úřadu církve.[5] Jinak je tomu ovšem s pluralitou, která sice musí být v Bohu taktéž nějakým způ‐ sobem nutně přítomna, ale její zřejmost není ve srovnání s jediností Boha jednoduše prokazatelná.[6] Také Richard věnuje ve svém traktátu otázce mnohosti v Bohu a jejího vztahu k Boží jedinosti značnou pozornost. Protože si je Richard vědom možné námitky, že by druhým pólem ve vztahu Boží lásky mohlo být stvoření, konkrétně lidská osoba, dopl‐ ňuje následně své úvahy konceptem tzv. Pokud božská osoba miluje v plnosti, musí mít v této lásce rovno‐ cenného partnera, kterým nemůže být nikdo jiný než jiná božská osoba, která je schopna takovou lásku v celé její plnosti a dokonalosti přijmout a opětovat. Tuto pluralitu ovšem hodlá vymezit počtem tři, což dává tušit ještě hlubší a subtilnější promyšlení mysteria Trinitatis
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Disclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.