Abstract
This paper focuses on the image of the political system of the first Czechoslovak Republic in the political discourse connected with the preparation of the Czech Constitution in 1992. It works mainly with records of parliamentary debates between July and December 1992 and considers three types of actors: members of committees working on the constitution, constitutional lawyers and political figures with a significant informal influence, such as Václav Havel. The author asks three interrelated research questions: How was the first Czechoslovak Republic portrayed in the debates on the Czech Constitution? In what context of the discussions and argumentations did the First republic reappear? And what role did the image of the Czechoslovak Republic play in the debates? As I argue, the system of the first Czechoslovak Republic was presented almost always positively, framed by concepts of tradition, democracy, sovereignty, and stability. Conversely, the Senate was portrayed more negatively, as a symbol of inefficiency, futility and expensiveness. The political system of the First Republic and the Constitution of 1920 represented an issue that could not be ignored and had to emerge through discourse. Some speakers did not always portray it properly and rarely spoke about the problematic aspects of the functioning of the political system of the First Republic. However, it was always alluded to as a symbol whose meaning was often more important than its actual content, as it could confirm the legitimacy of power relationships and express identification with a given political line. The fact that the actors chose only certain images of the First Republic, mostly the positive ones, illustrates that they sought to use the power of the symbol of the First Republic.
Highlights
This paper focuses on the image of the political system of the first Czechoslovak Republic in the political discourse connected with the preparation of the Czech Constitution in 1992
Samotná česká ústava rovněž na tradici české a československé státnosti výslovně odkazuje, a to přímo v preambuli: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé“
Častěji než explicitní odmítnutí nějakého institutu z Ústavy 1920 je možné nalézt vyjádření, v čem se bude navrhovaný institut od prvorepublikového vzoru lišit, jako například ve vystoupení Marka Bendy (KDS): „Stálé výbory by neměly tu možnost zákonodárných opatření tak, jak to bylo za první republiky, pouze v situaci, kdy by byly vyhlášeny volby do Poslanecké sněmovny, pak by měly možnost zákonodárných opatření“
Summary
Že systém první československé republiky byl jako symbol demokratické tradice využit pro zajištění legitimity nové české ústavy. Že ve snaze o vybudování podpory pro legitimitu nové ústavy a jejích institucí se aktéři často obracejí také k zahraničním vzorům. Oproti tomu odkazy na zahraniční ústavy nebo jejich instituce byly nalezeny na 34 místech a 14krát aktéři v diskuzích odkazovali obecně na demokratické země/ústavy. Také historička Eva Broklová vidí meziválečnou československou demokracii jako jednu ze stabilních součástí fungujícího systému kolektivních symbolů, a dokonce i jednu z trvalých konstitutivních hodnot české národní identity a státnosti. Symbolickou sílu první republiky a její demokratické tradice můžeme vedle významu státního svátku 28. Že i tvůrci Ústavy ČR využili symbolu demokratické tradice první republiky k zajištění legitimity ústavy
Sign-in/Register to view highlights & summary Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a callMore From: Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review
Disclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.
