Abstract

This study attempts to describe and comment on the latest development in the area of the ceremony (the so­-called mandatum) which is now part of the evening mass on Holy (Maundy) Thursday. The fundamental subject is the issue of the relationship between its anamnestic and mimetic dimension wherein the latest official decision, based on the direct impulse of Pope Francis (2016), tends to the first mentioned characteristic. The text describes the relatively complicated development from the original mandatum hospitum and pauperum towards the mandatum fratrum and clericorum, and also mentions the baptismal washing of feet in non­‑Roman western liturgies. On the basis of the Lucan and Johannine texts, the study concludes that this ceremony is not a mimetic after­‑piece of the Gospel text in John 13:1–15, but a celebrative anamnesis on Jesus’ serviceable love, which goes to the very end.

Highlights

  • Jako projev lásky až „do krajnosti“ jim odkazuje kromě eucharistie i tento ritus: „Jestliže já, váš Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat“ (v. 15)

  • The fundamental subject is the issue of the relationship between its anamnestic and mimetic dimension wherein the latest official decision, based on the direct impulse of Pope Francis (2016), tends to the first mentioned characteristic

  • On the basis of the Lucan and Johannine texts, the study concludes that this ceremony is not a mimetic after­‐piece of the Gospel text in John 13:1–15, but a celebrative anamnesis on Jesus’ serviceable love, which goes to the very end

Read more

Summary

Dějinný vývoj obřadu

Dějiny obřadu umývání nohou jsou velmi rozmanité a mnohovrstevné, neboť, i když jeho podoba byla v zásadě stejná, byl aplikován v různých kontextech a situacích: byl součástí křestního obřadu, života monastických komunit, katedrálních kapitul, aby pak byl spojen se dnem Zeleného čtvrtku, a v poslední fázi vývoje mohl být praktikován i ve farnostech.[1]. V středomořské oblasti, kde se chodilo po prašných cestách, a to buď bez obuvi, nebo v sandálech, bylo třeba po příchodu domů umýt si nohy (Pís 5,3). Bylo proto projevem základní slušnosti nabídnout hostu příležitost k tomuto úkonu (Gn 18,4); nedodržení tohoto gesta vytýká Ježíš svému hostiteli: „Vodu na umytí nohou si mi nedal“ (Lk 7,44). Pokud by se tento úkon rozhodl vykonat sám pán domu, jednalo by se už o mimořádný projev úcty k příchozím (1 Tim 5,10).[2]. Na tomto pozadí můžeme chápat i Ježíšovo jednání při jeho Poslední večeři, jak jej popisuje Janovo evangelium (13,1–17). Z textu ovšem vyplývá, že Ježíš tento úkon nekonal na začátku, při příchodu, ale buď během jídla, či po jeho zakončení: vstává od stolu 12); při jídle bylo totiž předepsáno pouze umývání rukou. Jako projev lásky až „do krajnosti“ jim odkazuje kromě eucharistie i tento ritus: „Jestliže já, váš Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat“ (v. 15)

Monastická praxe
Mandatum v den Zeleného čtvrtku
Reforma obřadu v roce 1955 a 1970
Křestní umývání nohou

Talk to us

Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have

Schedule a call

Disclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.