O síle slova : (reflexe dramat a esejů V. Havla o jazyce a komunikaci)

Abstract

Stať pojednává o fenoménu síly slova, jenž je chápán jako následek, který může slovo použité v komunikačním aktu vyvolat. Značná pozornost je mu věnována již v biblických textech, v nichž je slovo považováno za manifestaci lidské moci a skutečný čin. Nesprávné používání jazyka vede k nedorozuměním a konfliktům s neblahými důsledky pro jednotlivce i společnost. Uvedenou problematiku reflektují také některé teorie z oblasti filozofie jazyka. K. Bühler v této souvislosti hovoří o impresivní funkci jazyka, J. L. Austin o perlokučním aktu. Uvedené povahy slova si všímal ve svých dramatech, esejích a projevech také Václav Havel. Dle Havla má jazyk ambivalentní povahu, jeho prostřednictvím lze totiž na jedné straně tvořit, a na straně druhé vyvolávat konflikty a ničit. Konflikty však mohou vznikat také jako důsledek různých komunikačních bariér. Tyto bariéry mohou být důsledkem deformace kódu, nemožnosti otevřít komunikační kanál, neexistence vztahu mezi textem a mimojazykovou realitou nebo ztráty identity mluvčího. Konflikt je v tomto smyslu chápán velmi široce, tj. nejen jako nesoulad mezi lidmi, ale také jako rozpor mezi jazykovým kódem, jeho uživateli a světem, v němž se pohybují.