Abstract
Private International Law is nowadays, to a large extent, regulated by European and international law and the scope of the application of autonomous national law is therefore limited. However, in case of non-contractual obligations with cross-border elements, this scope is still relatively broad, as certain matters are excluded from the regulation on the European and international level. The aim of this article is to analyze the regulation of non-contractual obligations with cross-border elements under the Czech Act on Private International law, namely its regulation of international jurisdiction, applicable law, and the recognition and enforcement of foreign judgements.
Highlights
Non-contractual Obligations with Cross-border Elements in the Context of Czech Private International Law Private International Law is nowadays, to a large extent, regulated by European and international law and the scope of the application of autonomous national law is limited
In case of non-contractual obligations with cross-border elements, this scope is still relatively broad, as certain matters are excluded from the regulation on the European and international level
The aim of this article is to analyze the regulation of non-contractual obligations with cross-border elements under the Czech Act on Private International law, namely its regulation of international jurisdiction, applicable law, and the recognition and enforcement of foreign judgements
Summary
Při řešení přeshraničních mimosmluvních závazkových poměrů je stejně jako u každého jiného soukromoprávního poměru s mezinárodním prvkem nezbytné najít odpověď na tři základní otázky mezinárodního práva soukromého. Konkrétně úpravu mimosmluvních závazkových poměrů s mezinárodním prvkem nalezneme jak v unijním právu, tak v mezinárodních smlouvách. Otázka mezinárodní příslušnosti je tak na unijní úrovni upravena v Nařízení Brusel I bis o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“),[2] které je přímo aplikovatelné a na základě kterého je mezinárodní příslušnost určována vždy, když má žalovaný bydliště v členském státě EU,[3] a v určitých případech i bez splnění této podmínky.[4] Luganská úmluva z roku 2007 uzavřená mezi EU, Dánskem, Islandem, Norskem a Švýcarskem[5] obsahuje obdobnou úpravu pro otázky mezinárodního procesního práva, kdy pro vztahy mezi těmito státy přejímá pravidla Nařízení Brusel I,6 právního předchůdce Nařízení Brusel I bis. Cílem tohoto článku je představit stávající českou právní úpravu mimosmluvních závazkových poměrů s mezinárodním prvkem a kriticky zhodnotit, zda je tato úprava (zejména ve srovnání s úpravou unijní) úpravou vhodnou
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
