Abstract

Článek se zabývá hledáním průniku existenciálně-filosofického myšlení o člověku, estetické teorie a z ní vycházející umělecké tvorby Jeana-Paula Sartra. Po stručném nástinu jeho pojetí lidské existence jsou zde prezentovány Sartrovy estetické názory na umění chápané ve dvou odlišných a do značné míry protichůdných podobách: jako existenciální apel na situovanou svobodu člověka a naproti tomu jako dočasný útěk mimo reálnou situaci do světa imaginace. Cílem první části je ukázat, že toto rozštěpení umělecké sféry, které staví angažovanou literaturu proti poezii a všem ostatním druhům imaginativního umění, má své opodstatnění v samých základech Sartrova existencialismu a estetika se zde stává fungujícím propojením jeho filosofie a umění. Druhá část nabízí interpretaci konkrétního uměleckého počinu francouzského myslitele - povídky Zeď - ve světle jeho vlastní estetické koncepce. Toto umělecké dílo se zde ukazuje jako věrné naplnění a v jistém směru i překonání filosofického a estetického projektu svého tvůrce.

Full Text
Published version (Free)

Talk to us

Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have

Schedule a call