Livelihood challenges in High Asian pastoral spaces

Abstract

Zmenšování pasteveckých oblastí je jev, který se projevuje v celosvětovém měřítku, a to zejména v horských oblastech. K tomuto procesu přispěly přerušené migrační trasy, státní regulace, správní a mocenská kontrola, stejně jako působení rozšiřujících se sídel a modernizačních strategií. Pro 20. století je charakteristický rozvoj infrastruktury, kultivace dříve nedotčené půdy, ničení lesů a nové zhodnocování přírodního bohatství, růst počtu obyvatel a osídlení. Archaické formy extenzivních forem pasteveckých praktik našly svou antitezi v duchu modernizace a technologického pokroku. Propagátoři modernizace a využívání zdrojů podporovali „moderní“ mobilní společnost, ale klasické formy mobility označovali za zastaralé, zaostalé a neudržitelné. V pozadí je dávný a dobře známý kulturní konflikt mezi mobilními a usedlými komunitami, které se jeví jako vzájemně nedůvěřivé vůči chování a životnímu stylu těch druhých. Zmenšování pasteveckého prostoru je tedy stejně tak územní fenomén zaměřený na rozlohu a vzdálenost jako politický, sociokulturní a rozvojovou teorií inspirovaný proces, který ve většině zemí urychlil programy sedentarizace a usazování mobilních komunit. Vyvrcholením tohoto procesu by mohlo být tzv. konečné usazení všech kočovníků, které bylo v posledním desetiletí realizováno v Čínské lidové republice. Moje diskuse o „tragédii odpovědnosti“ bude příkladem procesu, který proběhl v pasteveckém prostoru, a poukáže na diverzity a rozdíly v legislativě v rámci sociálních a klimatických změn ve vysokohorském asijském pasteveckém prostoru.