Litovelské listiny z let 1287 a 1291 v kontextu městské kolonizace v českých zemích

Abstract

Město Litovel je dobrým zástupcem kategorie menších královských měst lokačního původu z doby posledních Přemyslovců. Předkládaná studie se zabývá dvěma listinami, které jsou s prostředím středověké Litovle spojené. Jde o listinu z roku 1287, ve které král potvrzuje litovelskému rychtáři majetky rychty, a dokument z roku 1291, kde král řeší právní svobody litovelských měšťanů, možnosti zakupovat vrchnostenské pozemky a uděluje Litovli mílové právo. Obě listiny jsou hodné pozornosti, neboť jde o právní dokumenty, které reflektují reálie prvních desetiletí života nového města. Analýzou jednotlivých ustanovení a rozborem některých používaných formulací se ukazuje, že listiny říkají více, než se na první pohled zdá. Ukazuje se, že první listina v sobě otiskla vedle náznaku okolností lokace města také stopu předlokačního stavu a zmínku o trhové vsi, která založení Litovle předcházela. Také de facto naznačuje vztah mezi litovelským a olomouckým městským patriciátem, nemluvě o dokladech německojazyčnosti elit obou sídel. Druhá z listin pak zajímavým způsobem zrcadlí vztah královského měšťanstva a vrchnosti, resp. potřebu jasně vymezit obsah jejích právních svobod. Zvolené formulace ukazují, kde byly třecí plochy a potenciál sporu. Vše doplňuje zformulované mílové právo, které ukazuje, co bylo klíčové pro konsolidující se hospodářství raného města.