Abstract
Local tax is defined as a pecuniary levy specified by law directed to the municipal budget that can be established or abolished by the local self-government unit, and this unit may also affect local tax in any way in terms of the tax base, the tax rates or any of the correction elements, regardless of whether the taxpayer receives any consideration from the beneficiary, whether this levy is regular or single and of who administers the tax. The catalogue of local taxes in the Czech Republic includes only local fees and real estate tax. The economic autonomy of municipalities as one of the essential characteristics of local self-government is not fulfilled in the Czech Republic in terms of legal regulation. The municipalities do not have sufficient authority to impose local taxes. In the Czech Republic, under Act No. 565/1990 Coll., on local fees, as amended, there are eight different types of local fees. Two local fees have the greatest significance in relation to hospitality, spa and tourism industry. These are the local fee for a spa or leisure stay, which applies to those using accommodation and the local fee for accommodation, which is paid by the accommodation provider. The total annual volume selection of the local fee for accommodation and the local fee for a spa or leisure stay is 515 million CZK, of which the City of Prague falls 245 million CZK, which is 47.5% of the national selection and thus Prague is the municipality with the highest volume selecting of these local fees in the Czech Republic.
Highlights
Místní daň je zákonem stanovená dávka peněžitého charakteru směřující do rozpočtu obce, kterou může územní samosprávný celek zavést či zrušit a kterou může rovněž jakýmkoliv způsobem ovlivnit co do daňového základu, sazby daně či některého z korekčních prvků
Do katalogu místních daní lze v podmínkách České republiky zařadit pouze místní poplatky a daň z nemovitých věcí.[1]
Mezi nejvýznamnější místní daně v České republice patří místní poplatky
Summary
Místní daň je zákonem stanovená dávka peněžitého charakteru směřující do rozpočtu obce (kraje), kterou může územní samosprávný celek zavést či zrušit a kterou může rovněž jakýmkoliv způsobem ovlivnit co do daňového základu, sazby daně či některého z korekčních prvků. Na rozdíl od místních poplatků není obcím přiznáno právo rozhodovat, zda daň z nemovitých věcí na svém území zavedou, či nikoliv. U místních poplatků si obce samy stanovují konkrétní sazbu poplatku, podmínky placení, případná osvobození a další konstrukční prvky, které nejsou striktně určeny přímo zákonem o místních poplatcích č. Místní poplatky plní tři základní funkce – jsou paušální úhradou za související služby poskytované obcí, mají povahu místního zdanění nebo plní převážně regulační funkci. Novodobá historie místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt se datuje od roku 19523, kdy byla přijata legislativní úprava místních poplatků v zákonu č. Sazbu místních poplatků a další podrobnosti (splatnost, ohlašovací povinnost, osvobození atp.) stanovují obce v rámci jejich samostatné působnosti prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Zákon vymezuje některé případy a osoby, které jsou z placení poplatku vyloučeny, a v některých případech umožňuje obci stanovit vyhláškou nebo dohodou paušální poplatek. Jednotlivé místní poplatky vybírá v České republice rozdílný počet obcí (Tabulka 1)
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
