Kostel sv. Petra v Olomouci ve středověku z pohledu archeologických pramenů

Abstract

Kostel sv. Petra byl nejstarší olomoucký kostel, zmiňovaný v písemných pramenech již k roku 1063 v souvislosti s obnovením moravského biskupství. To bylo v roce 1141 přeneseno ke kostelu sv. Václava. Na počátku 13. století (1207-1213) byly u kostela sv. Petra usazeny augustiniánky, které při něm sídlily až do šedesátých let, v této době byl kostel sv. Petra již farní. V důsledku josefinských reforem byl kostel sv. Petra roku 1792 zbořen.Výkopové práce v letech 1901-1902 a archeologický výzkum v roce 1948 odkryly půdorys gotického kostela, který byl potvrzen i v letech 2015-2017 s doplněním dříve neodkrytých detailů. Chrám s lodí téměř čtvercového půdorysu byl zaklenutý klenbou podepřenou středovým pilířem. Dva menší pilíře před západní průčelní zdí uvnitř lodi nesly kruchtu se schodištěm na jihozápadní straně. Presbytář byl ukončen polygonálním závěrem. V ose západního průčelí se nacházela hranolová věž čtvercového půdorysu. Stavba byla zajištěna opěrným systémem. Kromě toho byly jižně od kostela zjištěny základy do skály zasekané prostory, interpretované jako krypta renesanční kaple sv. Šebestiána a Rocha. V prostoru lodi kostela byla odkryta starší torza zdí jiného charakteru než vlastní kostel. Šlo o románskou hradbu vystavěnou v letech 1204-1212 a následně zbořenou v šedesátých letech 13. století, kdy došlo iniciativou biskupa Bruna ze Schauenburku k přestavbě staršího biskupského dvorce, kde se nacházel románský kostel sv. Petra. Zbořením původního kostela sv. Petra a jeho translací spolu s klášterem augustiniánek došlo k vytvoření nového církevního areálu v jihovýchodní části Předhradí. Poloha staršího románského kostela sv. Petra mohla být někde v prostoru jihovýchodního nároží dnešní budovy Tereziánské zbrojnice, kde se nacházel biskupský dvorec.