Abstract
The article questions real theological character of some streams of the older Czech moral theological thought which ended in 1948 (beginning of the communist regime) and after 1989 has never been quoted or mentioned. It was a rationalistic neo-scholastic period of abstract philosophical theology. The blind alleys of theology can be traced in such areas as: the Scripture and philosophical speculation; “good” deed being good only as resulting in one’s eternal happiness; personal spiritual life and universally binding mo- ral norms; moral norms and the church and state law; natural ethics; depen- dence of theology on the political situation; universal validity and particular character of catholic moral theology; moral and religious norms of acting; moral responsibility to one’s conscience and ethical responsibility to a hete- ronomous authority. As examples of a really theological moral theology the work of Thomas Aquinas and Franz Bockle are presented. Their rationally constructed theology may be opposed by legal or disciplinary measures, religious manipulation, direct arguing by the will of God, or blind obedience. Nevertheless, personal moral responsibility remains undisputed. It is necessary to free oneself from some thought patterns and false traditions to uphold responsibility to the tradition of faith and real theology.
Highlights
Nikdo z těchto českých morálních teologů necituje v knižních publikacích nikoho z dřívějších moralistů z doby před nástupem komunismu, kontinuita teologického vývoje byla komunistickou totalitou přerušena
A buďto ji skutečně nezajímaly, z čehož ji lze vážně podezírat, neboť absenci nových otázek nutně vyvolaných válečnými událostmi musíme konstatovat i v publikacích uveřejněných po válce, nebo to byl jen vnucený postoj, který ale čtenáři nepochybně museli považovat za upřímný.[8]
Tím se samozřejmě neodmítá pastorační ohled na člověka, kterému kritická teologická reflexe není vlastní
Summary
Je teologická etika skutečně teologická?1 Tato otázka působí na první pohled snad překvapivě, teologická etika je přece obor teologie; přesto je to ale otázka naprosto oprávněná. Ne vždy měla morální teologie skutečně teologický charakter a mnohdy byla spíše či částečně projevem lidské moudrosti či lidské spekulace, která se sice vyjadřovala pomocí náboženských či teologických výrazů, ale stavěla víc na lidské myšlence než na slově Božím. Po roce 1989 vyšla v naší republice celá řada morálně teologických publikací zahraničních autorů, ale jen dosti krátká řada knižních publikací teologů českých.[2] Nikdo z těchto českých morálních teologů necituje v knižních publikacích nikoho z dřívějších moralistů z doby před nástupem komunismu, kontinuita teologického vývoje byla komunistickou totalitou přerušena. Století, které také argumentovaly více racionální spekulací než odvoláním na víru.[4] Toto pojetí morální teologie propojovalo teologii a filosofii, ovšem pouze na „domácí půdě“, neboť mimo katolický prostor nebylo respektováno: jiná než křesťanská resp. Zároveň byla tato česká morální teologie nereflektovaně závislá na situaci ve společnosti, ve které vznikala, tedy v Rakousku-Uhersku, v Československé republice a v Protektorátu Čechy a Morava. A buďto ji skutečně nezajímaly, z čehož ji lze vážně podezírat, neboť absenci nových otázek nutně vyvolaných válečnými událostmi musíme konstatovat i v publikacích uveřejněných po válce, nebo to byl jen vnucený postoj, který ale čtenáři nepochybně museli považovat za upřímný.[8]
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
