Abstract

The self-definition and self-reflection of sociology is both clarified in terms of interpretation as well as the living part and factor of the modernization process. The ongoing changes in social modernization, connected with growing ambivalent implications for global state of the environment endangers the very onthological conditions of human societies. These bring about also changes in the modernization interpretations and sociological images. These shifts can be redescribed by an „higher-order paradox of rationalization“. In these terms, two steps of description and argumentation are presented: 1. the Max Webers rationalization thesis and the interpretation problem of the goals – means – consequences of the social action in their mutual intcrconnectedness, 2. the implications of the current sociology risk-analyses and the problem of autonomization of complex socio-technological systems impacts. Both levels imply for a newly informed interpretation of modernization process meaning – in terms of the means/ends relationship of the technical versus wider socio-cultural rationalities. At the center of a „risk society“ developmental processes lies the conflict of these types of rationality Such interpretative framework – where ecological crisis helps to develop more wider perspective – could offer also a conceptual shift in meaning of the social action eoncequences where „unintended consequences“ are becoming rather „systematic products and components of modernization“. Three main barriers of wider social rationality strategy implementation are analysed. 1. the routinization of charisma and cooptation of challenging environmental knowledge, the organized irresponsibility revealing the dilemma of new global risks and old institutions, values and social emphases; 3. continuity in the consumerist hedonism routine reproduction and social indifference. The dilemmas of modernization-associal rationalization call for the new alternative politics the core of which should follow a new development of „practical rationality“, social action model assessing both, means and goals in mutual flexible adaptivity. Such „flexible adaptation model“ would enable for further changes of the means and goals according to the more comprehensive assessment of their impacts.

Highlights

  • The self-definition and self-reflection of sociology is both clarified in terms ofinterpretation as well as the living part and factor of the modernization process

  • The ongoing changes in social modernization, connected with growing ambivalent irnplications for global' state of the environment endangers the very onthological conditions of human societies. These bring about changes in the modernization interpretations and sociological images

  • Such "flexible adaptation model" would enable for further changes of the means and goals according to the more comprehensive assessment oftheir impacts

Read more

Summary

Max Weber: modernizace jako racionalizace

Přikladem sebereflexivní a kritické diskuse v sociologické teorii modernizace je různé čtení modernizační teorie M. Pojem racionalizace u Webera vychází z představy o obecné, univerzální formalizaci rozumu v procesu nahrazování metafyzicko-náboženského obrazu světa obrazem vědeckým Formalizace racionality je principem, jenž ovládl celý soubor činností soudobé společnosti a projevil se v účelové racionalitě, v níž jde především o přiměřenost prostředků cílům: takto například věda nestanoví hodnoty a cíle, neurčuje jejich platnost či hierarchii. Weberovo pojetí modernizace jako racionalizace širšího života společnosti je úzce spojeno s pojmem účelové racionality. Habermas dále ve svém pojmu "kolonizovaného životního světa" ukázal, že moderní racionalita se v jednání lidí i ve strukturách společenské interakce jeví jako propojení instrumentálních účelů s normativní rovinou hodnot. F. Lechner za metafyzickou - to proto, že proces modernizace není chápán jako vývoj změn ve společnosti, ale jako instrumentální pro uskutečnění vyšších hodnot včetně vystupňování panství nad svě­ tem a prostředím. Tento princip je podle Winnera obsažen v cílech jednání technické společnosti jako celku. Toho dosahují pomocí kombinací pěti různých strategií: 1. kontrolou trhů, 2. ovlivňováním politických procesů, 3. prezentací a manipulací potřeb legitimizací jejich nekonečného růstu, 5. obnovou či vytvářerúm "krizí", k jejichž řešení nabízí pečlivě konstruovaný autoportrét, jenž je zárukou vyřešení krize (Winner: 242-250)

11. Modernizace v podmínkách ekologické krize: eskalace rizika
Summary

Talk to us

Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have

Schedule a call

Disclaimer: All third-party content on this website/platform is and will remain the property of their respective owners and is provided on "as is" basis without any warranties, express or implied. Use of third-party content does not indicate any affiliation, sponsorship with or endorsement by them. Any references to third-party content is to identify the corresponding services and shall be considered fair use under The CopyrightLaw.