Hospodářská dezintegrace střední Evropy po první světové válce a snahy o opětné sblížení v letech 1924-1930

Abstract

Konzervativni politický system habsburske monarchie a po rakousko-uherskem vyrovnani v roce 1867 nadvlada dvou narodů - Němců a Maďarů - nevytvařely přiznive podminky ani pro dynamický rozvoj Rakouska-Uherska ani pro ekonomický integracni proces ve středni Evropě. Proti nadvladě obou narodů směřovaly snahy o narodni emancipaci ostatnich etnik žijicich v monarchii. Ty měly rozdilnou intenzitu a ve vztahu k monarchii vyusťovaly v odlisne postoje.Za prvni světove valky převladla snaha obnovit samostatný stat. Otazka forem hospodařske spoluprace s dalsimi teritorii bývale monarchie zůstavala otevřena. Postupně vsak větsina představitelů ceských hospodařských kruhů z obav o nově ziskanou samostatnost se vyslovila pro budovani samostatne ekonomiky. Stejně tomu bylo v Jugoslavii a Polsku.Od poloviny dvacatých let se vsak dostavaly do popředi snahy znovu obnovit hospodařskou spolupraci nastupnických statů. Představy o tom, jak dosahnout užsi středoevropske hospodařske spoluprace se vsak lisily. Ceskoslovensti představitele zdůrazňovali, že musi jit o zcela novou na demokratických zakladech stavěnou spolupraci a výhledově i o integraci. Soucasne navrhy na celni unii nebo podunajskou federaci odmitali jako neodpovidajici situaci. Jako odpovidajici prosazovali preferencni cla, průmyslove, obchodni a financni dohody středoevropských statů. Středoevropský integracni proces měl zahrnovat Ceskoslovensko, Rakousko, Maďarsko, Jugoslavii, Rumunsko a výhledově i Polsko a Bulharsko. Velmoci se na tomto procesu neměly přimo podilet. To naraželo na odpor Italie a Německa, ktere chtěly mit ve středni Evropě dominantni postaveni.