Finanční krize a jejich odezvy v institucionálních reformách: Glass-Steagall Act versus Dodd-Frank Act

Abstract

Finanční krize představuje výrazné zhoršení velké většiny finančních indikátorů, projevující se nedostatečnou likviditou finančního systému, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným snížením rozsahu alokace úspor ve finančním systému. Řešení finanční krize má obvykle dvě dimenze. Krize je spojena s vládní intervencí, která se snaží zabránit systémovému kolapsu celého finančního systému. Po realizaci této první fáze, okamžitě nastává druhá fáze, usilující o obnovení důvěry na základě diskuse a praktické implementace institucionální odezvy na finanční krizi. Tento článek analyzuje institucionální odezvu na Velkou hospodářskou krizi, období ekonomického a investičního boomu v 80. a 90. letech minulého století a globální finanční krizi. Identifikovali jsme následující druhy institucionálních odezev: Glass-Steagall Act, Gramm-Leach-Bliley Act a Dodd-Frank Act. Zdá se, že existuje více možností, jak institucionálně reagovat na vývoj ekonomického a finančního prostředí. Finanční a právní teorie připouští více variant institucionálních odpovědí, přičemž se zdá, že neexistuje ideální přístup. Jedna skutečnost je však zřejmá: Dodd-Frank Act není Glass-Steagall Act.