EVA versus zisk a korelace s akciovým výnosem akcií

Abstract

Nespokojenost s tradičními způsoby měření výkonnosti firem pomocí ukazatelů odvozených pouze z účetních výkazů vyústila ve snahu vyvinout alternativy měření výkonnosti podniků, na nichž by bylo možné stavět ukazatele zainteresovanosti manažerů. V souvislosti s teorií zastoupení (agency theory) vzniká problém vztahu "principal - agent" vymezený kontraktem (contract), kdy principál najímá agenta, aby pro něho uskutečňoval určitou službu. Manažeři však nemusí vždy usilovat o co největší přínos pro akcionáře, o maximalizaci akcionářské hodnoty (shareholder value) a o maximalizaci tržní hodnoty (market value) podniku. S tím souvisí otázka, jak sjednotit zájmy obou stran, aby byly minimalizovány náklady zastoupení, a jak stanovit, které měřítko výkonnosti nejlépe vyjadřuje přínos manažerů k hodnotě firmy. Na základě empirického výzkumu autoři zjišťovali a odvozovali "přidanou hodnotu" od ukazatele EVA v konkrétních odvětvích a podnicích v USA. Výsledky jejich zkoumání byly pozitivní a významné v předvídání u firem, které zavedly EVA jako vnitřní výkonnostní měřítko. To vede k závěru, že ukazatel EVA je vhodný jako "bonus base" pro odměňování manažerů. Odměňování manažerů na základě ukazatelů kapitálového trhu, zejména cen akcií, jak požaduje druhá skupina - zastánci tohoto kritéria se nejeví vhodné, protože v ceně akcií se odráží i faktory, které manažeři podniku nemohou ovlivnit (např. inflace, aj.).