Ethnic processes in post-communist Europe during the 1990s

Abstract

In this paper, the author assesses and explains changes in ethnic composition that occurred in the postcommunist countries of Europe and the Caucasus during the 1990s. Quantitative as well as qualitative aspects of ethno-demographic changes are emphasized. Points of departure are the censuses of 1989/1992 and 1999/2004, and alternatively, the estimates of international organizations. Assessment is carried out at the state and regional levels. The current ethnic composition of post-communist Europe is the result of three ethnic processes. Homogenization concerns those states with a lower initial degree of ethnic homogeneity. Polarization (the formation of two or more ethnically dissimilar entities within one state) was also a prevalent outcome. Those processes were more powerful in war-stricken areas due to forced migrations and ethnic cleansing. Natural increase, governmental ethnic policies and the social atmosphere played an important role in the establishment of peaceful conditions. Conversely, countries that are ethnically homogeneous to a high degree recorded a decrease in their level of ethnic homogeneity. This was caused not only by immigration, but also by subjective factors. <b>Etnické procesy v postkomunistické Evropě v 90. letech 20. století</b> Článek hodnotí a vysvětluje proměny etnické struktury, jež proběhly v evropských a kavkazských postkomunistických zemích během 90. let 20. století. Důraz je kladen nejen na kvantitativní, nýbrž i na kvalitativní stránku etnodemografických proměn. Jde tedy o zhodnocení chování majority a minorit a vztahu mezi nimi, jenž byl ovlivněn rozmachem nacionalismu a separatismu. Výchozí datovou základnou jsou sčítání lidu 1989/1992 a 1999/2004, při jejich absenci pak odhady mezinárodních organizací. Hodnocení bylo prováděno na úrovni států a regionů, a to jak pomocí speciálně zkonstruovaných indexů, tak i korelace. Současná etnická struktura postkomunistické Evropy je výsledkem tří etnických procesů – etnické homogenizace, polarizace i heterogenizace. Homogenizace se týkala států s nižší výchozí úrovní etnické homogenity. Hojným výsledkem byla také u řady zemí jejich etnická polarizace, tj. v rámci jednoho státu zformování dvou a více etnicky odlišných homogenních jednotek. Tyto procesy byly rychlejší ve válkou zasažených územích, a to díky násilným přesunům obyvatelstva a užívání etnického čištění. V mírových podmínkách pak důležitou roli hrají přirozený přírůstek, vládní politika ve vztahu k menšinám a atmosféra ve společnosti. Naopak v etnicky vysoce homogenních zemích došlo během 90. let 20. století k poklesu etnické homogenity, tj. k heterogenizaci. Příčinou byla jednak imigrace, nemalou úlohu hráli také subjektivní činitelé (proměna etnické identifikace). Etnické konflikty jsou zejména doménou periferie, neboť historická jádra států jsou etnicky vysoce homogenní. Rychlejší etnická homogenizace periferie ve prospěch státního národa však nebyla pravidlem. K rozličným etnickým procesům docházelo také v jádrových oblastech. Při hodnocení etnických procesů v rámci dichotomie jádro–periferie tedy nelze hovořit o jasných pravidelnostech.