Československá Poštovní spořitelna ve 30. letech a v době okupace

Abstract

Obchodní činnost Poštovní spořitelny se v prvních dvou desetiletích její existence (tzn. v závěru 19. století) orientovala hlavně na sběr drobných úspor málo majetných vrstev obyvatelstva. Po přelomu století se ale ve vkladových obchodech Poštovní spořitelny začala projevovat určitá krize, způsobená především větší konkurencí ostatních peněžních ústavů, které této dosud poněkud opomíjené oblasti začínají věnovat větší pozornost. V národnostně českém prostředí se k tomu přidaly některé projevy ekonomického nacionalismu, odmítajícího podporovat centrální (a tedy "německý") ústav. V zavedení šekového a clearingového řízení a v jeho neobyčejně širokém rozšíření držela předlitavská Poštovní spořitelna světový primát. Tento druh jejích obchodů byl v pozdějších letech v jiných státech Evropy i světa napodobován. Také zde se však krátce před válkou objevily v národnostně českém prostředí jisté odmítavé tendence, způsobené zvýšeným sebevědomím části českých hospodářských kruhů a sílící snahou o ekonomickou emancipaci Čechů. Poněkud paradoxně právě v této době přitom národnostně české banky začaly využívat toho, že Poštovní spořitelna prolomila dosud téměř výhradní monopol rothschildovské finanční skupiny na umístění rakouských státních papírů, a přijímaly účast v těchto jí organizovaných a nesporně velmi lukrativních obchodních konsorciích.Prakticky ihned po vzniku samostatného Československa vznikla Československá poštovní spořitelna, která byla v srpnu 1919 přeměněna na Poštovní úřad šekový. Pro odpor ostatních peněžních ústavů (zejména bank) byla k němu připojena spořitelní služba až r. 1931. Zákonem z 23. 9. 1930 se tak zmíněný úřad znovu změnil v Poštovní spořitelnu. Poštovní úřad šekový (a později i Poštovní spořitelna) patřily bezpochyby k peněžním ústavům, které se významně podílely na hospodářském životě meziválečného Československa. Byly velkou oporou nového státu i jeho centrální cedulové banky a svým působením se bezesporu zasloužily o vcelku pozitivní fungování jeho peněžního systému. Politické změny v roce 1938 a 1939 přinesly odtržení rozsáhlých území (české pohraničí a Slovensko), což přineslo pokles obchodů Poštovní spořitelny v letech 1939-41. Další úbytek účtů byl způsoben masovou likvidací nejrůznějších spolků, drobných podniků a dalších subjektů protektorátními úřady (probíhalo až do r. 1943). Na druhé straně již od roku 1941 (a zcela nepochybně pak od r. 1942) začal prudce stoupat počet a především objem vkladů a tento vzestupný trend se stupňoval až do konce války. Podobně již od roku 1941 výrazně rostl celkový obrat na šekových účtech. Všechny zmíněné jevy ovšem nebyly dokladem ekonomické prosperity země, ale především důsledkem negativních rysů válečné ekonomiky a zejména rostoucí inflace.