Česká katolická teologie v období 1850-1930 a astronomie, kosmogonie a kosmologie

Ctirad Václav Pospíšil

doi:10.5507/sth.2013.013

Abstract

The aim of this study is to evaluate how Czech Catholic theology approached the contribution of the sciences in 1850-1930, particularly new discoveries and theories in astronomy. This is demonstrated with a wide scale of papers and books by Czech Catholic theologians indicating there was actually no tension between scientists and theologians and that the first chapters of Genesis were by no means read in a Fundamentalist manner. The competence of astronomy was fully respected. If any polemic emerged, it took place on the axis of the "Christian world view" - "materialistic and atheist interpretation of the world".

Highlights

The aim of this study is to evaluate how Czech Catholic theology approached the contribution of the sciences in 1850–1930, new discoveries and theories in astronomy
This is demonstrated with a wide scale of papers and books by Czech Catholic theologians indicating there was no tension between scientists and theologians and that the first chapters of Genesis were by no means read in a Fundamentalist manner
Lze tedy zcela opodstatněně konstatovat, že magisterium katolické církve v dané době nevykazuje nějakou neúměrnou restrikci v poměru teologie k přínosům přírodních věd, což však rozhodně nesmí být směšováno se světonázorovými a často svévolnými interpretacemi laděnými v „tónině“ materialistického a antiklerikálního světonázoru

Summary

35 Velmi výmluvná jsou v tomto ohledu hodnocení různých českých autorů

Toto konstatování jasně odděluje kompetence teologie a astronomie i ostatních přírodních věd, není proto divu, že Pospíšil se nejen nedostává do sporu s astronomií, ale vlastně o ní ani nepojednává, jak o tom svědčí například to, že ve svém díle ani nezmiňuje Laplaceovu teorii. Sama tato příčinnost „navenek“ tedy ještě není Bohem, nýbrž pouze odkazem na něj, jeho stopou ve struktuře světa, a proto také Boha nelze jen tak vysvětlovat a dokazovat směrem od světa, čili definovat ho jako příčinu světa, což je základní problém tak zvané přirozené teologie. Autor se nejprve zabývá problematikou poměru první kapitoly Geneze k přírodním vědám a velmi dobře rozlišuje základní pravdy víry, které se zde zjevují: stvoření světa z ničeho, kvalifikaci, že svět je dobrý, odmítnutí dualismu. Kadeřávek dále předkládá různé dobové přístupy k hexahemeronu – doslovný výklad, teorie o zničení prvního světa stvořeného a jeho obnově v šesti dnech, konkordisté považují dny hexahemeronu za totožné s geologickými epochami, ideální výklad – svět vznikl podle vědy v dlouhých obdobích, ale Adamovi to bylo zjeveno v šesti dnech.[70]

Nemalý vliv na smýšlení věřících v Čechách a na Moravě měla objemná publikace

58. Řadu údajů lze vytěžit z gratulace redakce ČKD k sedmdesátinám tohoto autora: