Řád lásky podle Bonaventury

Tomáš Machula

doi:10.5507/sth.2017.064

Abstract

One of the important questions concerning the theological virtue of charity is the order of charity. It is a simple problem of the succession in the expression of charity in relation to various people. It is obvious that we are obliged to love all people, but they have a different grade of perfection and dignity. It is also impossible to express our charity to all people in the same way and in the same intensity, because our time, strengths and means are limited. This is why the question of order in our expression of charity is so important. The beginning of our considerations on the order of charity deal with the celebrated verse from Gal 6:10, which explicitly provides a preference to people of the same religion. The idea of the order of charity was a standard part of various commentaries and tracts on the theological virtue of charity of the first Christian centuries. This paper is focused on a commentary on this question in the writings of a very important representative of High Medieval Scholasticism St. Bonaventure. His concept is continuously compared with some other important authors of this era, the Dominicans Albert the Great, Thomas Aquinas and the Franciscan John Duns Scotus.

Highlights

One of the important questions concerning the theological virtue of charity is the order of charity
The beginning of our considerations on the order of charity deal with the celebrated verse from Gal 6:10, which explicitly provides a preference to people of the same religion
The idea of the order of charity was a standard part of various commentaries and tracts on the theological virtue of charity of the first Christian centuries

Summary

Patristické základy

Patrističtí autoři se při pojednání o řádu lásky často odvolávají na text Písně písní 2,4 ve vulgátním znění ordinavit in me caritatem, tedy „uspořádal ve mně lásku“ nebo „dal mé lásce řád.“ Není proto překvapivé, že se od počátku objevuje téma řádu lásky právě v souvislosti s touto biblickou knihou. V Boží obci mluví o řádu lásky jako o nejlepší definici ctnosti a taktéž se odvolává na Píseň písní.[8] Na první místo klade pochopitelně Boha, ale dále už zde nepředkládá žádné konkrétní pořadí různých bližních. Jak u Órigena, tak u Augustina tedy již nacházíme jasné pokusy o uspořádání různých lidí včetně nás samotných do pořadí, které by bylo náležitým vyjádřením naší lásky. Co je prakticky u všech autorů mimo jakoukoli diskusi, totiž postavení Boha na první místo, představuje Augustin v knize O Trojici, kde ukazuje, že Boha milujeme kvůli němu samému, zatímco bližního kvůli Bohu.[10] Dodejme pro zajímavost, že jako jeden z mála autorů se Augustin dokonce snaží vyřešit otázku postupu při rozhodování se mezi dvěma bližními,. V případě Bonaventury, Alberta a Dunse Scota vycházíme přímo z jejich komentáře k Sentencím, u Tomáše pak z Teologické sumy, kde je téma řádu lásky nejpropracovanější

Řád lásky jako takový

Rodiče a děti

Blízcí lidé a cizinci