Abstract
Humans are remarkably adaptable, and therefore a successful species. There are many speculative answers to the question of why this is so. One of them represents the cultural intelligence hypothesis, which consid-ers cultural learning skills as the key to human success. This work aims to present the hypothesis of cultural intelligence as a viable alternative to more conventional approaches within the debate about the origin of human intelligence, such as the hypothesis of general and improvisational intelligence. Theirmutual comparison shows that cultural intelligence hypothesis must necessarily work with flexible social learning strategies to describe cultural transmission, thus losing part of its explanatory power. As the theory of metacognitive strategies of social learning by cognitive psychologist Cecilia Heyes shows, there is a way to combine the flexibility of human reasoning with the “stupid” process of cultural selection.
Highlights
Humans are remarkably adaptable, and a successful species
This work aims to present the hypothesis of cultural intelligence as a viable alternative to more conventional approaches within the debate about the origin of human intelligence, such as the hypothesis of general and improvisational intelligence
Their mutual comparison shows that cultural intelligence hypothesis must necessarily work with flexible social learning strategies to describe cultural transmission, losing part of its explanatory power
Summary
Na otázku po specifických schopnostech, jež lidem umožnily se pružně přizpůsobovat nejextrémnějším klimatickým podmínkám a stát se dominantním živočišným druhem, neexistuje konsenzuální odpověď a je dodnes předmětem neustálých teoretických sporů, které lemují debatu o antropologické diferenci. Prizmatem hypotézy obecné inteligence jsou lidé v komparaci s ostatními živočišnými druhy schopni se mnohem dynamičtěji přizpůsobovat různorodým ekologickým podmínkám a řešit nové existenční výzvy prostřednictvím doménově-obecných kognitivních operací (větší kapacity dlouhodobé a operační paměti, rychlejšího percepčního zpracovávání, rozvinutých způsobů usuzování).[6]. K vyřešení rébusu antropologické diference a pochopení funkce lidské mysli je podle proponentů hypotézy adaptivní inteligence potřeba zrekonstruovat podrobně naši evoluční historii a identifikovat jak na jedné straně nejdůležitější selekční faktory vnějšího prostředí, tak i adekvátní sadu kognitivních mechanismů, které vznikly jako biologické adaptace v reakci na dané existenční výzvy.[9] Největší výzvu pro teorie spojené s hypotézou adaptivní inteligence představuje vysvětlení kognitivní flexibility. A je to právě improvizační inteligence, která má podle Toobyho a Cosmidesové klíčový význam k pochopení lidské výjimečnosti: umožňuje člověku reagovat pohotověji na nové existenční výzvy prostřednictvím manipulací mentálních modelů vnějšího světa v mentálním prostředí tzv. Takto vykreslený obraz lidské přirozenosti přisuzuje individuální inteligenci podřadnou roli: kultura – uložená v „kolektivním mozku“ sociálních skupin – je chytřejší než jakýkoliv solitérní jedinec.“
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
