Abstract
Auditus fidei is an inseparable part of the study of dogmatic theology, focused on the historical process of the transferring of the annunciation of faith. What is specifically, however, the history of this historical exploration? The present article attempts to answer this question at least partially. Its aim is to present a particular historical event in the development of so-called historical, or positive theology in the hermeneutics of mystery. Using the examples of treatises by magisters Richard and Hugh of St. Victor, the article demonstrates how these hermeneutics were cultivated in the twelfth century Parisian abbey. It focuses on exploring three parts of auditus fidei, recognized by contemporary dogmatic theology, and tries to outline its traces, the development of its concept and interrelationships between them in the teaching of these two significant representatives of the Saint-Victorian school. The research also focuses on certain concrete problems and questions connected to the main theme, discussed in the works of the Czech theologian, C. V. Pospisil.
Highlights
Auditus fidei is an inseparable part of the study of dogmatic theology, focused on the historical process of the transferring of the annunciation of faith
The article demonstrates how these hermeneutics were cultivated in the twelfth century Parisian abbey
Victor; Faith; Sacred Scripture; Tradition; Magisterium of the Catholic Church; Auctoritates; Canon of Scripture; Deuterocanonical Books
Summary
První a nejvýznamnější místo teologické reflexe nejen monastické, ale i současné teologie tvoří zcela nepopiratelně svatá Písma, u Richarda i Hugona Scriptura divina, příp. sacra Scriptura. Díky nim máme k dispozici výčty jednotlivých částí Scriptura divina a u některých částí dokonce i výčty konkrétních knih, jak byly předkládány při výuce studentům u Sv. Viktora.[2] Stejně jako dříve Hugo i Richard rozlišuje dvě části svatých Písem a každou z nich člení do tří oddílů. Tak Zákon obsahuje pět knih Mojžíšových, mezi Proroky řadí Hugo i Richard knihy Joz, Sd, 1–2 Sam (1–2 Král), 1–2 Král (3–4 Král), Iz, Jer, Ez a 12 malých proroků, dohromady tedy 8, příp. Oba uvádějí mezi kanonickými novozákonními spisy 4 knihy evangelií (Mt, Mk, Lk a Jan), dále Spisy apoštolů, které jsou podle nich zapsány také ve 4 „knihách“, totiž Skutky apoštolů, 14 Pavlových epištol, tzv.
Sign-in/Register to view highlights & summary Sign-in/Register to access full text options 
Free) 
Talk to us
Join us for a 30 min session where you can share your feedback and ask us any queries you have
Schedule a call
