Drobet filosofie aneb Kierkegaard a Spinoza

Martin Hemelík

doi:10.18267/j.aop.233

Abstract

StaĹĽ pojednĂĄvĂĄ o KierkegaardovÄ kritice dĹŻkazĹŻ existence Boha u B. Spinozy. DĂĄnskĂ˝ myslitel zvolil ideje holandskĂŠho filosofa proto, Ĺže Spinozovy dĹŻkaznĂ postupy pro nÄj reprezentujĂ metafyzickĂ˝ zpĹŻsob pĹĂstupu k otĂĄzce existence Boha.HemelĂk zkoumĂĄ oprĂĄvnÄnost tĂŠto kritiky a dospĂvĂĄ k zĂĄvÄru, Ĺže Kierkegaardova kritika nedosahuje ĹžĂĄdanĂŠho ĂşÄinku. Pozice obou myslitelĹŻ jsou totiĹž absolutnÄ rozdĂlnĂŠ.NicmĂŠnÄ porovnĂĄnĂ SpinozovĂ˝ch a KierkegaardovĂ˝ch myĹĄlenek tĂ˝kajĂcĂch se existence Boha je nesmĂrnÄ zajĂmavĂŠ, neboĹĽ v kaĹždĂŠm pĹĂpadÄ pĹispĂvĂĄ k prozkoumĂĄnĂ metafyzickĂŠho zpĹŻsobu pĹemĂ˝ĹĄlenĂ o dokonalĂŠm bytĂ a bytĂ jako celku.

Highlights

The Danish thinker elected the ideas of the Dutch philosopher for that reason that the spinozistic demonstrations represented the metaphysical approaches to the question of the Gods existence
Hemelík inquires into a rightfulness of this critique and he arrives at the conclusion that Kierkegaards critique has not the desired effect because the philosophical positions of both thinkers are absolutely different
Holandský filosof vidí vztah èlovìka k absolutnì nekoneènému a nejvýše dokonalému jsoucnu zprostøedkovaný spolupùsobením racionální sebereflexe lidské mysli a jejího intuitivního vhledu.[82] Kierkegaard rovnì pøemýšlí o „sebe-uchopení“ èlovìka, avšak z pozic svého rozumìní lidské existenci „naznaèuje, e „sebe-uchopení“ je v dy ji smysluplné jen „vùèi“, aè nemá význam „prostøednictvím vztahu k jinému uchopovat sebe“ je v dy „mezi bytím“ a tedy vztahem k bytí nic

Summary

Introduction

I kdy se Spinoza pokouší o vlastní pøístup odlišný od Descartesova, pøesto je zøejmé, e jak karteziánský, tak i spinozovský postup ústí do závìru, jeho pravdivost by mìla být neotøesitelná: „Nejvýše dokonalé jsoucno existuje a nemù e neexistovat.“ Zároveò však nelze nic namítat proti tomu, kdy Kierkegaard transkribuje tento závìr do podoby teze: „To, co zahrnuje nutnou existenci, existuje nutnì.“ a konstatuje, e se jedná o tautologické tvrzení. E v okam iku, kdy chce (spekulativní descartesovský èi spinozovský) rozum takto dokazovat existenci Boha, není naprosto nerozhodné, zda Bùh je èili nic.

Results

Conclusion