The article is based on a bachelor's thesis that focuses on the phenomenon of museum fatigue and its relationship to visitor attention. The issue of museum fatigue is set within a broader theoretical framework in which factors that influence visitors' physical and psychological fatigue, such as the length of the exhibition, the layout of the space or the way information is presented, are identified. Particular attention is paid to the mechanisms of sustaining attention during a museum visit, and the paper analyses how different museum approaches to exhibit design and interactivity can support this attention. At the same time, it explores the broader contexts that influence the way museum exhibitions are organized and presented.

Studie usiluje o analýzu fenoménu kriminalistického muzejnictví do roku 1945 na příkladu Českého Slezska a přilehlého Ostravska. Policejní výstavy se v německojazyčném prostředí začaly objevovat na počátku 20. století v souvislosti s tehdejším technickým rozvojem kriminalistiky a s rozšiřováním struktur bezpečnostního aparátu. V letech 1909 a 1913 proběhla dvojice policejních výstav v Opavě ve spolupráci s rakousko-uherskými i německými partnery. Meziválečná éra v ČSR obecně přinesla úpadek mezinárodní spolupráce, zároveň však představovala období, kdy se vedle "technické" kriminalistiky pozornost více soustředila také na psychologii a sociologii recidivistů. Zmíněné trendy lze pozorovat také v muzejních aktivitách kriminalisty Františka Kociána v Opavě a později Moravské Ostravě.

The aim of this study was to describe how a new exhibition about modern history was created and which new approaches were used: such as interdisciplinary teams, mapping visitors' expectations or using research for better exhibition planning. The new exhibition is a pivotal part of the Memory of Nations Institute (MNI) founded by Post Bellum, a nonprofit organization with a 20-yearplus history of recording witnesses' memories of historical events from throughout the 20th and 21st centuries. During the design process we applied a visitor-centered approach: we asked visitors what their expectations about this kind of project were and which cultural habits they brought to museums from their previous visits. These research questions were answered via a quantitative survey completed by 808 respondents. We recorded visitors' overall needs which showed that they spent approximately 1–2 hours in museums visited; they came with another person; with increasing age, their willingness to interact with exhibitions decreased; and we discovered preferences regarding particular historic topics. In order to obtain more detailed data we also conducted semi-structured interviews with respondents who originally come from different countries but currently live in the Czech Republic (16). We did similar interviews with Czech respondents (10). This research provided useful information about visitors' general habits in the Czech Republic, influenced the exhibition design and helped with dicision-making process.

Aktuálně probíhající výzkumný projekt konsorcia složeného z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity, Technického muzea v Brně a Vysokého učení technického v Brně s názvem PUTM: Přínos uměleckoprůmyslových a technických muzeí k hospodářskému rozvoji a kultuře vzdělanosti Moravy a Slezska: základy – situace – perspektivy je zaměřen na unikátní fenomén muzeí užitého umění a techniky, která ve své historii patřila, a možno dodat, že v některých oblastech stále patří, k nejprogresivnějším muzejním typům v českých zemích. Cílem projektu je zkoumat základní aspekty těchto muzeí v průběhu jejich historického vývoje a nabídnout muzejní komunitě, ale zároveň též návštěvníkům, celou řadu různorodých výsledků. Od statí, které řeší ochranu technického dědictví z pohledu muzeologie, přes informační báze přinášející souhrny informací a dat o technických sbírkách, po výstavy či audiovizuální díla, jejichž úkolem je komunikovat proměny muzeí a jejich funkcionalit z různých perspektiv. V článku se zaměřujeme na metodologické problémy s identifikací, kategorizací a digitálním zpřístupňováním muzejních sbírek dokumentujících techniku a vědu na území Moravy a českého Slezska. Nutnost jejich promýšlení a řešení si vyžádala především příprava odborné specializované databáze, která bude spolu s certifikovanou mapou užitečným pomocníkem pro práci s muzejními sbírkami.

In the domain of heritage governance, interpreting the remnants of the past that we would prefer to forget presents the greatest challenge for heritage managers. Although this issue has gained attention since the end of World War II, civil and inter-ethnic conflicts at the close of the 20th century have further amplified its relevance. These struggles were characterized by the deliberate destruction of others' heritage. If continuity with the past shapes our identity, bestows uniqueness, and differentiates us from others, can these remnants, interpreted from multiple perspectives, foster reconciliation? Who should determine what we will forget and remember, what we will preserve, and how we will interpret it? These are just some of the questions to which, even today, we have no precise answers, despite numerous UNESCO conventions and published works by leading experts. Starting from the premise that it is essential to change perspectives and approach the issue from the grassroots level, through engagement with local communities and universities, this paper aims to explore whether and to what extent it is possible to influence young people's attitudes toward the unwanted legacy of the past; how to musealize the concept of reconciliation, and whether TikTok, as a mode of communication, serves as an appropriate tool for its heritagization. The research was conducted during the summer semester of 2024 as part of the project Back to the Future or How to Make Peace with the Past in order to Create a Better Tomorrow Together, supported through the call Towards a Culture of Shared Future in Southeast Europe from the Regional Network of Centers for Advanced Studies of Southeast Europe.

Professional associations in the sphere of museums have traditionally been perceived as an important element boosting the development of the field (e.g. International Council of Museums, Network of European Museum Organisations, the same applies to museum associations operating at national level). A similar view of them prevailed in the late 19th century and early 20th century, when the first organizations of this type were established on the European continent. One of their prominent representatives at that time was the Association of Austrian Museums of Applied Arts (later the Association of Austrian Museums), operating in the Cisleithanian part of the Austro-Hungarian Empire. The main aim of this paper is to present this forgotten phenomenon with the help of period sources (especially the preserved reports on activities) and current professional literature and to describe the main motivations leading to its origin, internal functioning and also the activities carried out. At the same time, the story of this association will be set in the context of museum culture of that time and the impact of its influence in the successor states of Austria-Hungary, especially in Austria and Czechoslovakia, will also become a subject of interest.

V lucemburské době se v zemích Koruny české setkáváme se vznikem kultu deskových obrazů. Vytváření sbírek relikvií sloužilo politické reprezentaci Karla IV., jejich součástí se staly kultovní obrazy. Přenesení centra Svaté říše římské do Prahy vyžadovalo vytvoření nových strategií panovnické reprezentace. Propojení mariánského kultu Lucemburky s prezentací ikon a jejich devočních kopií a podpora umělecké produkce učinila z Prahy a českých zemí centrum produkce nových typů náboženských soch a obrazů. Vyjadřovaly témata, která přinesla česká reformace. Přinesené ikony a kopie ikon a madony krásného slohu se staly palladii. Vznik palladií provázely legendy, které vysvětlovaly původ obrazů a připomínaly jejich zázračnou funkci. Kultovní obrazy stejně jako sbírky relikvií měly symbolickou roli, která reprezentovala skutečnost světa pozdně středověkého člověka a společnosti.

Článek vychází z autorčiny diplomové práce, která se zaměřovala na konkrétní muzejní projekty. Oproti tomu tento článek zkoumá širší koncept flexibility a snaží se ho rámcově rozvinout v kontextu muzejní architektury. Jeho cílem je prozkoumat, jak flexibilita může obohatit prostor muzea, a jak ji lze využít k prohloubení zážitku návštěvníka – od vnímání exponátů až po pobyty v prostoru muzea či galerie.

This article focuses on the presentation of the complexity of war-affected childhood in museum exhibitions and learning environments. The paper addresses contemporary museological practice and its educational dimension in the Bundeswehr Museum of Military History, the Second World War Museum in Gdansk and the War Childhood Museum in Sarajevo, Bosnia and Hercegovina. The study reveals that museum exhibitions often depict war-affected childhood through a variety of media, including images, artefacts, personal stories, oral history sources, as well as reconstructions and simulations of the past. The analysed museums have developed interactive exhibits and a variety of educational programmes that allow young visitors to critically engage with the past, and practise competencies of democratic culture. The author argues that museum education assets, aimed at stimulating social dialogue about the impact of war on children and society, are crucial, especially in conflict and postconflict societies.

Článek se zabývá vnímáním tématu umírání a smrti dětskými návštěvníky v muzejním prostředí. Cílem článku je pochopit vnímání tématu smrti těmito návštěvníky v muzejní expozici a ověřit, jak je toto vnímání ovlivněno jejich kognitivním a emočním vývojem, tabuizací tématu ve společnosti a jaký vliv mají u dětí na chápání konceptu smrti jejich individuální zkušenosti. Součástí článku je i stručný přehled historie výzkumů zabývajících se tématem dětského pojetí smrti a také výzkum zkoumající reakce dětských návštěvníků na expozici lidských ostatků, který proběhl v roce 2024 v Kostnici u svatého Jakuba v Brně. Na základě výsledků vyplývajících z výzkumu jsou uvedena doporučení vhodné prezentace a komunikace tématu smrti dětským návštěvníkům muzeí, s cílem minimalizovat jejich stres tak, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi vzděláváním a ochranou dětské psychiky.