Jihozápadní úsek opevnění centra velkomoravského Pohanska patří mezi nejvíc poškozené úseky linie opevnění. Úsek na přelomu 18. a 19. století Lichtenštejnové výrazně pozměnili stavbou loveckého zámečku. Destrukce hradby byla snížena a zplanýrována, přičemž v místech základu a sklepa došlo k jejímu úplnému odstranění. Průběh destrukce byl vždy odhadován na základě spíše intuice než archeologického výzkumu. Pro identifikaci jsme se rozhodli využít kombinaci nedestruktivních geofyzikálních metod, sondážních vrtů a terénního výzkumu. Výzkumem byly zjištěny rabováním narušené destrukční vrstvy i konstrukce hradby. Doplněním o informace z dříve realizovaných záchranných a předstihových výzkumů se podařilo jistě identifikovat průběh linie opevnění sledovaného úseku. Podařilo se také určit místo, kde se s vysokou pravděpodobností nachází jižní brána do centrálního areálu.

Mladohradištní osídlení v okolí kostela sv. Mořice v Olomouci bývá v literatuře spojováno s existencí řemeslnicko-kupecké osady s velmožským dvorcem, která vznikla při křižovatce důležitých nadregionálních cest. V průběhu 70. let 20. století proběhl na lokalitě během stavby obchodního domu Prior záchranný archeologický výzkum, který byl předčasně ukončen za dramatických politicky motivovaných okolností. S ohledem na skutečnost, že příslušná dokumentace je značně fragmentární a nedošlo k vyhotovení nálezové zprávy, byly v rámci připravené studie vytyčeny tři hlavní cíle, jejichž splnění se zdálo po důkladném prověření všech možností jako nejrealizovatelnější: 1) publikovat dosud neprezentované poznámky, popisy a plány; 2) revidovat keramický materiál z mladohradištních objektů; 3) zasadit zjištěné souvislosti do aktuálního pohledu na vývoj suburbia raně středověké Olomouce.

Příspěvek je věnován základní charakteristice etážových pohřebišť, která obklopují kapitulní baziliku sv. Václava (1039–1046) a dva raně středověké kostely v její blízkosti. Části pohřebišť byly postupně dokumentovány v liniových sondách v několika etapách záchranného výzkumu zejména mezi lety 1997–2005. Řešeny jsou otázky vztahu a chronologie pohřebních areálů, četnosti, prostorové distribuce a charakteru hrobového inventáře. Sledovány jsou změny v pohřebním ritu a hledány možné rozdíly v pohřbívání při bazilice a při blízkém kostele neznámého zasvěcení mezi rozložením jednotlivých kategorií zemřelých (věk, pohlaví). Základní výsledky studia pohřbívání v historickém jádru významné raně středověké lokality, rezidence členů vládnoucího rodu a po polovině 11. století také církevního centra, jsou srovnány s nedávným souhrnem poznatků ze soudobých pohřebišť v pražské aglomeraci.

Studie se věnuje vyhodnocení nálezové situace archeologického výzkumu v Drahorazi u Kopidlna (okr. Jičín). Výzkum zde potvrdil existenci příkopu, který obkružoval lichoběžníkové jádro tvrze, nově byl zjištěn druhý centricky umístěný příkop v odstupu 20 metrů od vnitřního příkopu. Součástí opevnění byla palisáda při vnější hraně vnitřního příkopu. Dle analýzy výplně obou příkopů lze dobu provozu sídla určit do druhé poloviny 13. století až počátku 14. století. Příkopy byly intencionálně zavezeny během první poloviny 14. století. Zánik sídla a většiny fortifikačního systému souvisí s transformací prostoru na čistě sakrální okrsek zbudováním kostela sv. Petra a Pavla, ten byl vystavěn ve středu (již bývalého) jádra tvrze v době po roce 1350.

Článok informuje o výsledkoch výskumu stredovekého kostola v Palaď Komarivci (Ukrajina, Zakarpatská oblasť), ktorý realizovala archeologická expedícia Užhorodskej národnej univerzity v roku 2017. Predstavené sú výsledky výskumu v interiéri kostola a na ploche priľahlej k nemu. Celková preskúmaná plocha je 74 m². Získané z nej bolo významné množstvo nálezov. Objavené boli zvyšky základov pôvodného kostola a stopy neskorších prestavieb, čo umožnilo vytvoriť celkový plán pamiatky, tiež boli preskúmané aj murované hrobky. V interiéri kostola a v priľahlom okolí bolo zaznamenaných niekoľko hrobov, z ktorých niektoré obsahovali inventár. Celkovo získané nálezy chronologicky pokrývajú 13.–18. storočie. Ich analýza umožnila potvrdiť existenciu kostola už na prelome 13.–14. storočia.

Studie zkoumá majetkovou základnu nevládnoucích Přemyslovců v kontextu osídlování českých zemí ve 12. a 13. století. Zaměřuje se především na majetky, které nevládnoucí členové přemyslovského rodu vlastnili a následně darovali církevním institucím, vychází přitom z písemných pramenů, především darovacích listin, které naznačují, že vedle tradičních údělů spravovali nevládnoucí Přemyslovci i alodiální majetky. Ty se nacházely jak v jádrových oblastech osídlení, tak v řídce obydlených regionech, které byly později kolonizovány církevními institucemi. Studie se zaměřuje na jednotlivé linie Přemyslovců a jejich majetkové transakce a analyzuje, jakým způsobem Přemyslovci spravovali své majetky a proč je darovali církevním institucím. Ukazuje se, že důvodem nebylo pouze zajištění zádušních mší a duchovní spásy, ale také strategická správa území, které nebylo pro Přemyslovce ekonomicky klíčové. Závěrem studie konstatuje, že nevládnoucí Přemyslovci spíše nehráli významnou roli v osidlování Čech, a to především prostřednictvím církevních institucí, které na darovaných územích prováděly kolonizační činnost. Tento proces vedl k postupnému ekonomickému a sociálnímu rozvoji regionů, což mělo dlouhodobé důsledky pro strukturu českého státu.

Obě zemské soudnice v Brně a v Olomouci představovaly významné veřejné prostory pro fungování stavovských institucí, tedy zemského soudu a zemského sněmu. K těmto účelům stavovská obec tradičně využívala prostory v dominikánských klášterech v Brně i v Olomouci. Stávající prostory se na počátku 16. století ukázaly jako nevyhovující. Stavovská obec tedy ve dvou etapách přistoupila k výstavbě nových soudnic a dalších prostor sloužících pro uskladnění písemností, výslech svědků a zasedání kurií zemského sněmu. Nejdříve byla postavena nová soudnice v Olomouci, která byla zbudována jako samostatně stojící budova v bezprostřední blízkosti areálu dominikánského kláštera. Tato stavba byla realizována pravděpodobně v letech 1570–1571. Nová soudnice v Brně byla postavena pravděpodobně v letech 1584–1585, a to v rámci dosti radikální přestavby části dominikánského kláštera.

Předložená studie představuje výčet publikovaných kostěných a parohových předmětů, které byly nalezeny na našem území a spadají do období vrcholného až pozdního středověku. Takovýto přehled nebyl doposud pro naše území sestaven. Může se tak zdát, že předměty vyrobené z tohoto materiálu se v tomto období u nás vyskytovaly minimálně nebo vůbec. Tento výčet různých skupin artefaktů však dokládá, že předměty vyrobené z tvrdých živočišných materiálů byly každodenní součástí života středověkých lidí. V neposlední řadě se studie zabývá samotnými výrobními surovinami (kostí a parohem) a jejich dostupností v námi sledovaném období.

Na podzim roku 2015 proběhla rekonstrukce elektroinstalace zámku ve Velkých Losinách. Přibližně uprostřed jižní strany nádvoří byla výkopovou rýhou zachycena situace (k. 108) obsahující možnou destrukci kachlových kamen. Tuto interpretaci podporují vyzvednuté kusy mazanice, které lze spojovat s výmazem kamen, a také celkové provedení kamnářské keramiky. Z výkopu pochází několik desítek zlomků režných komorových, baňkovitých a nádobkových kachlů. Na základě morfologických znaků a zjištěných motivů můžeme předpokládané otopné těleso zařadit do průběhu první poloviny 16. století. Konvolut kamnářské keramiky lze patrně spojovat s blíže neurčeným objektem, který předcházel dnešnímu velkolosinskému zámku postavenému v druhé polovině 16. století.

Systematické výskumy rímskeho kastela v Iži (juhozápadné Slovensko) a jeho okolia už dlhodobo prinášajú nové poznatky nielen o tejto súčasti rímskeho limitu. Nedávny povrchový zber doplnil obraz o histórii okolitej krajiny o novú chronologickú vrstvu z obdobia novoveku. V 90. rokoch 20. storočia boli počas leteckej prospekcie v priestore medzi Komárnom a Ižou objavené stopy po skupine delostreleckých redút, z ktorých dve boli aj archeologicky preskúmané. Neskorší systematický veľkoplošný povrchový zber odhalil v ich širokom okolí množstvo archeologických nálezov – olovené projektily a kadlub na výrobu projektilov, ktoré tak doplnili nález fragmentu rapíra a kolekciu mincových nálezov, ktoré boli známe už z predchádzajúcich archeologických výskumov. Uvedené nálezy pravdepodobne svedčia o bližšie nešpecifikovanom bojovom strete, ktorý možno spájať s habsbursko-osmanskou konfrontáciou v 16.–17. storočí v skúmanom priestore.