Tento článek se zabývá úlohou hyporeakce při zvládání stresu. Představuje koncept svalové odpovědi na stres – týkající se jak hyperreakce (napětí), tak hyporeakce (vzdávání se, ochabnutí) – a toho, jak se tyto dvě obranné strategie vzájemně ovlivňují a snadno polarizují. Jako strategie, jak modifikovat hyporeakci, jsou předloženy techniky zvyšování energie a přesnosti v dávkování energetické nálože. Prostřednictvím použití těchto technik lze snížit riziko ztráty kontaktu s částmi sebe sama v různých fázích stresové reakce. Článek řeší vzájemnou souvislost mezi stavy vysoké aktivace autonomního nervového systému – jak hyper-, tak hyporeakcí – a vzorci svalové reakce. Zvláštní pozornost je věnována možným důsledkům hyporeakce při přechodech mezi různými úrovněmi vzrušení, které se vyskytují v každodenním životě.

Ciele štúdie. Štúdia skúma skúsenosti z online chatového poradenstva u používateliek v suicidálnej kríze. Zisťovala podobu skúsenosti so vzťahom s psychológom v chatovom rozhraní v rámci jednorazového kontaktu. Metóda. Výskum obsahuje hĺbkovú analýzu 3 rozhovorov s použitím interpretatívnej fenomenologickej analýzy (IPA). Výsledky. V kontakte bola dôležitá samotná prítomnosť druhého človeka, ktorá napomohla participantkám vo vlastnom rozhodnutí si neublížiť. Kľúčové pre upevnenie dôvery bola predstava počúvajúceho, uisťujúceho odborníka. Osoba poradcu, ani použitie konkrétnych intervencií sa nejavili ako dôležité, i keď je osoba terapeuta tradične vnímaná ako dôležitý aspekt psychoterapeutickej aliancie. Kontakt bol pritom zažívaný ako na pomedzí skutočnosti a obsahoval množstvo bariér oproti komunikácii tvárou v tvár. Medzi hlavné bariéry patrila strata atmosféry, nemožnosť sa vidieť a uvedomenie, že druhá strana nemá dosť informácií. Participantkami bol zdôrazňovaný silnejší pocit vlastnej kontroly, ako v iných formách pomoci. Výskum poukázal na to, že blízkosť v chatovom poradenstve môže byť do veľkej miery imaginatívna a poskytovať úľavu aj bez verbálnej komunikácie, čím rozširuje diskusiu o blízkosti v počítačom mediovanom poradenstve. Zistenia tiež naznačujú, že samotná idea pomoci je kľúčová pre pocit úľavy, aj keď nie je spojená s rozvinutou predstavou druhého človeka v online priestore. Štúdia skúmala špecifickú skupinu žien so skúsenosťou so suicidálnym zvažovaním a psychiatrickou liečbou, neumožňuje tak zovšeobecnenie na širšie skupiny používateľov krízových liniek. Záver. Štúdia by mohla byť užitočná pre odborníkov pracujúcich v online poradenských službách a ako príspevok do debaty o účinnosti online krízových intervencií a psychologického poradenstva.

Předkládaný článek popisuje a třídí rozmanité přístupy práce s klienty/klientkami v přírodě s důrazem na ekopsychoterapii. Nabízí přehled studií, které efektivitu této práce dokládají. S odvoláním na ekoterapeutické paradigma se postupně vytyčuje prostor pro ekopsychoterapii. Její podstatné rysy se pak pojmenovávají v rámci distinktivní fenomenologické analýzy. Na závěr se řeší otázka, jestli lze ekopsychoterapii považovat za trend, formu nebo modalitu, a předkládají se doporučení, co ekopsychoterapie potřebuje, aby si v prostoru psychoterapie vytvořila své vlastní místo.

Text představuje základní kontury současných debat nad kombinováním na tělo zaměřených a psychoanalytických terapeutických strategií. Zaměřuje se podrobněji na diskusi z let 2018 a 2022 kolem článků amerického psychoanalytika s výcvikem v Somatic Experiencing Davida Levita. V závěrečné části autoři nabízejí viněty z vlastní klinické práce, ve které vycházejí ze svého zakotvení v biosyntetické a psychoanalytické psychoterapii.

Rodiny osob se speciálními potřebami velmi dobře profitují z terapeutické podpory, která může mít podobu muzikoterapie s využitím základních přístupů a uvažování vycházející z biosyntetické psychoterapie. Příspěvek se zabývá integrací základních biosyntetických konceptů životních polí a životních proudů do teorie a muzikoterapeutické praxe. Toto propojení přináší deskriptivně-interpretativní nástroj, jehož účelem není přesně kvantifikovat pokrok klienta, ale spíše může pomoci identifikovat terapeutické potřeby klienta/rodiny v jednotlivých oblastech, vytvořit terapeutický plán a porozumět vývoji klienta/rodiny v průběhu terapeutického procesu. Pro tyto účely byla na základě analogie biosyntetické psychoterapie a muzikoterapie vytvořena sada grafických modelů – diagramů. Zvolený způsob záznamu a vyhodnocování umožňuje mapovat počáteční stav a systematicky volit jednotlivé metody a přístupy pro konkrétního klienta/rodinu v souladu s jeho jedinečným obrazem životních polí. Diagram také umožňuje sledovat vývoj a změny, které se odehrávají v terapeutickém procesu a promítají se do fungování v reálném životě klienta/rodiny. Každý výsek životního pole má svoji charakteristiku. Pro použití v muzikoterapii je nutné tento koncept provázat nejenom s metodami, ale také s dalšími terapeutickými postupy a principy, abychom maximálně využili potenciál muzikoterapie u rodin a osob se speciálními potřebami. Možnosti využití sady diagramů přiblíží uvedená případová studie.

Cíle studie. Tato studie si klade za cíl prozkoumat prožívání nejistoty psychoterapeuty během jejich procesu stávání se integrativními terapeuty. Hlavním záměrem je porozumět vývoji pocitů nejistoty od započetí výcviku v roce 2010 až do roku 2022. Studie zkoumá, jak prožívaná nejistota ovlivňuje terapeutickou identitu, a zaměřuje se na faktory, které mohou vést ke změnám v percepci nejistoty, a na způsob, kterým terapeuti pocity nejistoty zvládají. Metoda. Jedná se o vícečetnou kvalitativní longitudinální případovou studii 4 účastníků Výcviku integrace v psychoterapii. Data byla analyzována prostřednictvím tematické analýzy. Výsledky. Všichni frekventanti si ve zkoumaném období prošli prožíváním nejistoty v souvislosti se svým terapeutickým vývojem. Tři ze čtyř sledovaných frekventantů vypovídají o zvýšení své terapeutické jistoty. Nejvýznamnější aspekty, které ovlivňovaly vývoj nejistoty u zkoumaných frekventantů, představovaly: vnímané obtíže v dovednostech a kompetencích frekventantů, události spojené s osobním životem (mateřství, rozvod, změna práce, covid-19), množství přímé práce s klienty, další vzdělávání, komunikace a sdílení s kolegy, pozitivní zpětné vazby od klientů, osobnostní aspekty klientů a intenzita potíží klientů, supervize, pevný rámec sezení, sebeuvědomění. Závěr. Nejistota může být trvalou součástí profesního života terapeuta. Pokud terapeuti dokážou přijmout určitou míru nejistoty jako přirozený aspekt svojí práce, může být pro ně nápomocná.

Ciele štúdie: Študenti s poruchou pozornosti predstavujú špecifickú skupinu v rámci vysokoškolskej populácie, ktorá zažíva v akademickom prostredí mnoho výziev. Podľa terapeutickej praxe individuálnej psychológie, pre pochopenie klienta, resp. pre zhodnotenie jeho životného štýlu je kľúčové, aby terapeut spoznal ich rané skúsenosti. Rané spomienky nie sú faktickým opisom minulých dianí, predstavujú skôr projekciu súčasného fungovania jednotlivca. Metóda: V rámci nášho výskumu sme pomocou obsahovej analýzy porovnávali rané spomienky vysokoškolských študentov s ADHD (N = 5) a bez ADHD (N = 6). Výsledky: Ukázalo sa, že študenti s ADHD majú menej spomienok s pozitívnou emóciou a viac takých spomienok, v ktorých nemajú dianie pod kontrolou. Témy jednotlivých spomienok ukázali, že v prípade študentov s ADHD absentujú také rané spomienky, v ktorých zažívajú úspech. Záver: Výsledky upriamujú pozornosť na dôležitosť pozitívnej spätnej väzby v prípade osôb s ADHD počas celého životného cyklu. Prinášame výskumné zistenia a súčasne uvádzame, ako v psychoterapeutickej praxi pracovať s analýzou raných spomienok.

Tento teoretický přehled vychází ze studií shromážděných pro předchozí kvalitativní meta-analýzu (QMA) popisující negativní zkušenosti klientů v psychoterapii (Vybíral et al., 2024). Zdroje byly rozšířeny o nejnovější, do QMA nezahrnuté studie a rovněž o poznatky shromažďované například ve statích opřených o stížnosti podávané k etickým komisím. Z přehledu tentokrát nebyly vyloučeny ani diplomové nebo disertační práce. Článek nabízí přehled o klienty uváděných druzích negativních zkušeností; seznamuje s možnými tříděními, zaměřuje se na častost uvádění negativ a klade si otázku po příčinách. Mezi druhy negativních zkušeností zaujímají výrazné místo zkušenosti s narušováním hranic v psychoterapii (včetně hranic intimních či sexuálních), zkušenosti s neadekvátním chováním terapeuta nebo nezvládnutá ukončení terapie. Výskyt negativních zkušeností v psychoterapiích je nejspíš vyšší než tradovaný odhad mezi 5 a 13 procenty a představuje v dnešní době již dobře pojmenovaný a přiznávaný problém. Příčiny negativních účinků lze detekovat jak na straně terapeuta, tak na straně klienta.