Tento článek se zaměřuje na tu partii návrhu nového trestného řádu, která upravuje zákonná ustanovení o zajištění osob v trestním řízení (vazba, zadržení, předvolání atd.). Poskytuje přehled celkové koncepce návrhu nové úpravy, představuje ty nejvýznamnější změny a mezi nimi identifikuje ty nejvíce problematické novinky zamýšlené úpravy, jež následně podrobuje kritické analýze, ústící do konkrétních doporučení, jak napravit jejich nedostatky. Kromě toho se věnuje také těm místům návrhu, která byla víceméně bez větších změn převzata ze současného trestního řádu, ačkoliv podle názoru autora zasluhovaly modernizaci. V hledáčku tohoto článku se tak ocitlo především zadržení osoby, pátrání po osobách, pořádkové zajištění svědka a několik aspektů vazby.

Mechanismus konkrétní kontroly norem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je důležitý nástroj formující vztah mezi Ústavním soudem a obecnými soudy. Článek přináší první komplexní analýzu tohoto mechanismu. Analýza je třívrstevná – zahrnuje tradiční doktrinální analýzu, kontextuální analýzu s ohledem na dělbu moci a konečně empirickou kvantitativní analýzu. Cílem je prostřednictvím kombinace různých metod (a perspektiv) přinést plastický obrázek toho, jak mechanismus podle čl. 95 odst. 2 funguje a může fungovat. Článek ukazuje, že čl. 95 odst. 2 slouží jako platforma pro mezisoudní dialog o ústavních otázkách a také, že ho lze využít jako sebeobranný mechanismus moci soudní. Zároveň kritizuje, že restriktivní výklad, který Ústavní soud v některých rozhodnutích zastává, prakticky vylučuje určitou skupinu norem z přezkumu a brání ústavněprávnímu dialogu. Přínos textu spočívá také v představení prvních empirických dat o fungování konkrétní kontroly norem na návrh obecných soudů v Česku.

Big Data can be a monopolistic bottleneck that restricts access to downstream markets of companies that do not control the appropriate set of Big Data. This article examines both the drawbacks of competition law when applied to Big Data-driven markets as well as different possible forms of ex-ante economic regulation of access to Big Data, all with the aim of answering the research question: Is ex-post economic regulation alone insufficient to ensure access to competitively relevant Big Data, and if so, what type of ex-ante economic regulation would be most effective? In doing so it concludes that competition law is not a suitable primary tool for requesting access to Big Data for several reasons, in particular because competition law procedures are lengthy, market definition is difficult in the absence of a monetary price for the product, and markets driven by Big Data tend to be structurally inefficiently competitive. Asymmetrical ex-ante regulation is identified as the most appropriate form of regulating access to Big Data.

The UK has responded strongly to the Russian aggression against Ukraine. Since February 2022 British actions have been noticeable compared to those taken by other NATO allies. In the face of a mass influx of refugees, the Home Secretary travelled to the Polish-Ukrainian border and announced launching a special migration route for Ukrainians. The analysis examines temporary protection schemes in terms of the UK’s entire migration system after Brexit and compares it with the Polish (with some references to Czech) systemic solutions addressing displaced persons from Ukraine in a wider legal and political context.

Článek se zabývá podmínkami odpovědnosti zprostředkovatelů za protiprávní projevy třetích osob na internetu a zároveň i jejich odpovědností za nepřípustné omezování svobody projevu. Těmito dvěma rovinami regulace zprostředkovatelů, jakožto soukromých subjektů, státy fakticky přenáší část svých mezinárodních lidskoprávních závazků, které plynou zejména ze svobody projevu, práva na respektování soukromého a rodinného života, zákazu diskriminace, ale i dalších hodnot. Pro zajištění rovnováhy mezi protichůdnými zájmy spojenými s výkonem práv a svobod na internetu je nezbytné, aby státy přijaly právní úpravu, která bude dostatečně určitě vymezovat povinnosti zprostředkovatelů. V opačném případě se státy mohou jejich prostřednictvím dopouštět tzv. soukromé cenzury. S ohledem na přeshraniční charakter internetu by se povinnosti kladené na zprostředkovatele neměly napříč státy zásadně lišit. Jedním z harmonizačních prvků v evropském kontextu je judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Autorka proto analyzuje jeho relevantní rozsudky a zkoumá, zda obsahují konkrétní kritéria, která by měla regulace zprostředkovatelů na vnitrostátní úrovni zohledňovat či zda se jedná o hodnocení ad hoc.

Františka Weyra je možné bez pochyby považovat za největší osobnost v historii Právnické fakulty Masarykovy univerzity a nejvýznamnějšího českého právníka první poloviny dvacátého století. Weyr po sobě nezanechal nejen vlastní vědeckou školu nazývanou jako normativní teorie, která v pojetí jeho žáků přežívala i po jeho smrti, nýbrž i nevydané rukopisy, vilu a řadu movitých věcí. Jejich dalším osudům se věnuje tento příspěvek, který byl vypracován na základě provedeného archivního výzkumu a mj. analyzuje právní spory, jež v padesátých a šedesátých letech minulého století vedla jeho manželka Helena Weyrová. Do těchto sporů se přímo i nepřímo zapojili další profesoři v té době již zrušené brněnské právnické fakulty, jako byl Vladimír Vybral či Vladimír Kubeš.

Řada subjektů vědomě poruší smlouvu s cílem získat pro sebe výhodu na úkor jiných či v neprospěch veřejného zájmu. Sankce se přitom pokládá za přijatelnou „cenu“ takového porušení. Koncepce tzv. efektivní protiprávnosti se prezentuje jako protipól tradiční mravní i právní zásady „pacta sunt servanda“ a zdůrazňuje větší flexibilitu a svobodu smluvních stran, jež si cení více vlastního užitku z porušení smlouvy nežli dobrého pocitu z věrnosti smluvnímu závazku. Ještě vyostřenější je rozšíření tohoto přístupu k plnění povinnosti stanovených zákonem. Článek nejprve obecně rozebírá ideová a hodnotová východiska teorie efektivního porušení. Dovozuje se, že efektivní porušení smlouvy je na úvaze každé ze stran a je spojeno s případnými odpovědnostními důsledky. Přípustnost tzv. efektivního porušení však nelze mechanicky přenášet do oblastí, v nichž povinnost právně konformního jednání plyne ze zákona. S pomocí praktických příkladů se kritizuje relativizace zákonného standardu péče řádného hospodáře člena orgánu obchodní korporace, zdůvodněná „efektivností“ porušení zákona pro korporaci. Pravidlo podnikatelského úsudku nelegitimizuje porušení zákona v údajném obhajitelném zájmu korporace. Zdůvodňuje se stanovisko, že loajalita ke korporaci nemůže stát nad loajalitou k zákonu.

Článek se zabývá otázkou využitelnosti těch skutkových zjištění vzešlých z provedeného dokazování, která přesahují rámec toho, co strany na podporu svého procesního stanoviska tvrdily, v civilním sporném řízení. Na uvedenou problematiku je přitom nahlíženo prizmatem zásady projednací, jejímž důsledkem je nepřijatelnost bezbřehého přihlížení ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, při zjišťování skutkového stavu. Je proto usilováno o nalezení přiměřené míry toho, kdy soud může činit skutková zjištění i nad rámec předchozích tvrzení stran. V neposlední řadě jsou zohledněny i dopady uvedeného postupu soudu na předvídatelnost jeho rozhodnutí.

Pro případy domácího násilí nabízí český právní řád procesní nástroj, který obětem poskytuje téměř bezprostřední pomoc: předběžným opatřením ve věci ochrany proti domácímu násilí může soud odpůrci mj. uložit, aby se zdržel setkávání s navrhovatelem (§ 405 odst. 1 písm. c) z. ř. s.). Pro úpravu styku s nezletilými za jakékoli situace je tady pak řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve kterém může opatrovnický soud styk upravit či zakázat, a to i předběžným opatřením (§ 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř.). Pokud se tyto dvě situace setkají a domácí násilí je směřováno od rodiče proti nezletilému, má nezletilé dítě dva prostředky ochrany, aniž by se právní řád, judikatura nebo odborná literatura vyjádřily k tomu, jaký je mezi těmito dvěma prostředky vztah.Může se proto stát, že nejdříve soud na návrh nezletilého setkávání rodiče a nezletilého zakáže předběžným opatřením podle § 405 odst. 1 písm. c) z. ř. s., ale následně opatrovnický soud nařídí na návrh toho stejného rodiče předběžné opatření, kterým jeho styk s nezletilým upraví (resp. ho tím ke styku opravňuje). Jelikož jsou předběžná opatření vykonatelná vyhlášením, mohou být obě rozhodnutí vykonatelná souběžně, aniž by jedno z nich bylo vadné nebo aniž by byla určena jejich hierarchie. Jsou proto v kolizi.Příspěvek nastalou situaci popisuje s pomocí modelového případu. Za použití zejm. metody analýzy právní úpravy, judikatury a literatury dochází k závěru, že v modelovém případu jde o stejnou věc, a proto by měla být aplikována překážka litispendence, příp. překážka věci rozhodnuté. To v praxi znamená, že soud má řízení zahájené jako druhé v pořadí zastavit, nebo odvolací soud v tomto řízení rozhodnutí zrušit a řízení poté zastavit. Příspěvek nicméně dále upozorňuje na to, že se v různých fázích řízení může měnit závěr o tom, na kterém ze dvou řízení vázne jedna z překážek a to má být proto zastaveno, jelikož v čase může dojít k „převrácení“ vadného řízení – z prvně zahájeného řízení se může stát řízení vadné a naopak. To záleží na mnoha proměnných, včetně procesní aktivity účastníků.V řízeních s nezletilými je zvýšený zájem na dodržování procesních záruk a pravidel a taková řízení by měla podléhat přísnějším požadavkům na ochranu nezletilých, proto autorka navrhuje, aby byly na kolize aplikovány překážky litispendence a věci rozhodnuté. Příspěvek však navíc zkoumá, co je nejlepším zájmem dítěte v situacích domácího násilí, a zda je jedno z řízení o vydání předběžného opatření, které jsou nezletilému k dispozici, natolik vhodné, že by mělo být paušálně upřednostňováno. Autorka navrhuje novelizaci právní úpravy předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí tak, že z aktivní legitimace k podání návrhu bude vyloučen nezletilý. Toto řešení má dvě výhody: ochrana tímto nástrojem v rozsahu vykázání ze společného obydlí bude pro nezletilého zachována, bude-li navrhovatelem druhý rodič nezletilého, a zároveň úprava styku s nezletilým zůstane pouze opatrovnickému soudu, ke kolizi proto nebude moci dojít a dvoukolejnost bude odstraněna.

Článek se zabývá fikcionalismem a jeho užitím v návaznosti na proces aplikace práva. Soustředí se na dva prvky v tomto procesu a vysvětluje, proč zakládají jeho fiktivnost, čímž se snaží upozornit na nedokonalost teoretického zpracování této problematiky. Fiktivnost procesu aplikace práva je vystavěna na dvou tezích. Zaprvé, subsumpce zakládá fikci personifikace a zadruhé, poznatky novověké epistemologie vedou k závěru, že nelze aplikovat právo ale pouze představu o tom, co je právo. Cílem tohoto textu je představit další možný způsob, kterým lze na aplikaci práva nahlížet a zároveň rozšířit povědomí o četnosti fikcí v právu. Dále má upozornit na možnost užití principu užitku ve fiktivním prostředí.