Článek se zabývá otázkou transparentnosti procesu výběru soudců Nejvyššího správního soudu (NSS). Nejprve je vysvětlen pojem transparentnosti a její význam při výběru soudců. Následující kapitola pak přibližuje a vysvětluje proces výběru soudců NSS teoreticky, tedy jsou popsány dvě cesty, které aktuálně na tento soud vedou. Třetí kapitola se zabývá už konkrétně otázkou transparentnosti výběru soudců NSS. Ten je pro přehlednost rozdělen do pěti stádií (vzorem je pět stádií, na která teorie rozděluje výběr soudců okresních a krajských soudů) a v rámci každého z těchto stádií je zkoumáno, do jaké míry je v daný okamžik do procesu výběru soudců NSS tzv. z vnějšku vidět, tedy do jaké míry je transparentní. Ve čtvrté kapitole jsou pak shrnuty mezery, které se, pokud jde o transparentnost, v procesu výběru soudců NSS v jednotlivých stádiích objevují, nastíněny problémy, ke kterými tyto mezery mohou vést, a potenciální změny, které lze ve výběru soudců NSS provést.

The dismissals of the court presidents have been an issue of considerable controversy in several European jurisdictions, notably in the Visegrad Group countries (Czechia, Hungary, Poland, and Slovakia). On the one hand, these actions might be perceived as a potential threat to the independence of the judiciary. Still, on the other hand, the premature termination of the court president’s mandate may prove necessary under certain circumstances. The article explores the common problems that have arisen in the V4 states and the guarantees stemming from Article 6(1) of the European Convention on Human Rights. It provides an insight into the domestic removal mechanisms. Based on the existing ECtHR case-law, the positive duties of the States are further reconstructed with regard to the dismissals of the court presidents. The article also includes several proposals for solving specific problems that the Court has not directly addressed. Furthermore, it lists the criteria to be met by the High Contracting Parties so that the national practices regarding dismissal proceedings fully comply with the Convention.

Článek se věnuje praxi institutů přerušení výkonu trestu odnětí svobody a upuštění od výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. Tyto instituty reagují na závažný zdravotní stav odsouzeného, který je neslučitelný s probíhajícím výkonem trestu odnětí svobody. Tato ustanovení jsou v článku rozebrána v rámci teorie i praxe na základě zaslaných rozhodnutí. Prostřednictvím zkoumané soudní praxe se pokusím odpovědět zejména na otázky, jak často je v těchto věcech rozhodováno, zda jsou rozdíly mezi praxí jednotlivých soudů, jak často soudy žádostem vyhoví, kdo jsou žadatelé, jaké zdravotní problémy obvykle vedou k aplikací institutů, jaké další faktory soudy při rozhodování zohledňují (zejm. zda je zohledněna délka uloženého trestu nebo chování odsouzeného ve VTOS), co se děje s odsouzenými poté, co bylo rozhodnuto o žádostech, a zda lze stanovit přesnější kritéria pro tato rozhodnutí. Následně je zkoumaná praxe zhodnocena včetně úvah de lege ferenda.

Článok poskytuje systematický prehľad kľúčových právnych aspektov úhrad výkupného pri ransomvérových útokoch z pohľadu českého a slovenského trestného práva. Po úvode, sa v druhej kapitole sumarizuje doterajší výskum v tejto oblasti. Následne tretia kapitola približuje fenomén ransomvéru, so zameraním na model Ransomware-as-a-Service (RaaS) a jeho technicko-ekonomické pozadie. Štvrtá kapitola analyzuje mechanizmy legalizácie výkupného, najmä prostredníctvom kryptomien a anonymizačných nástrojov. Piata kapitola sa venuje právnym dôsledkom úhrady výkupného, vrátane možného porušenia sankčných režimov EÚ a trestnoprávnych rizík, ako je legalizácia výnosov z trestnej činnosti či financovanie terorizmu. Na záver sú rozobrané ďalšie riziká spojené s platbami výkupného a rámec pre rozhodovací proces poškodených s dôrazom na compliance a riadenie rizík.

V článku se zabývám nedávnými změnami módu reprezentace (podoby zastoupení) vnějšího elektorátu ve volbách do Poslanecké sněmovny. Ve dvojjediné případové studii ze substantivního a z procesního hlediska analyzuji změny v tomto institucionálním omezení extrateritoriálního hlasování, zavedené zákonem č. 89/2024 Sb. a zákonem č. 268/2024 Sb. Předmět studie, otázka územního vymezení oblastí v zahraničí, je českou právní vědou spíše přehlížen. Studie je jedinou analýzou nedávných změn. Důležitost rozboru změn v asimilované reprezentaci plyne z toho, že jde o prvek volebního systému, jehož nastavení může zasáhnout do výsledku voleb. Ze substantivního hlediska je nové územní vymezení oblastí v zahraničí provedeno nevhodně, protože nezaručuje bezrozporné přiřazení některých států ke konkrétní oblasti v zahraničí. Z procesního hlediska je případ příkladem nedobrého volebního zákonodárství, zapříčiněného neschopností vyhodnotit pravou povahu změn v podmínkách nedostatečné péče o kvalitu volební legislativy. To vše se odehrává v éře rostoucí politické polarizace, která zvyšuje citlivost společnosti na zásahy do nastavení volebního systému a nepřispívá celkové odolnosti společnosti. Studií poukazuji na aktuální problém volebního pochybení druhého řádu u nejdůležitějších voleb České republice a navrhuji, aby byl vyřešen vydáním nařízení vlády.

Trestní minulost hraje klíčovou roli při ukládání trestů v České republice, přesto nebyl její vliv dosud v české odborné literatuře ani detailně teoreticky prodiskutován ani empiricky prozkoumán. V tomto článku představujeme teoretické a empirické poznatky o přídatku za trestní minulost, tedy o zvýšení trestu recidivistům oproti prvopachatelům. Nejdříve představujeme různé teoretické koncepce stojící za vyššími tresty pro recidivisty. Z jejich rozboru nalézáme, že ani utilitární (relativní) ani proporcionalistické (absolutní) teorie neumožňují obhájit významné přídatky pro recidivisty. Následně dokumentujeme silný vliv trestní minulosti a její několikanásobné zohlednění jak v českých trestních předpisech, tak v praxi. Trestní minulost je jednou z nejvýznamnějších okolností ovlivňujících ukládání trestů a v některých případech hraje významnější roli než typová závažnost trestného činu. V závěru představujeme opatření ke snížení nepřiměřeného vlivu trestní minulosti na ukládání trestů, a to jak z hlediska možné změny zákona, tak změny přístupu praxe bez nutnosti legislativních úprav.

Článek srovnává proces zahájení rozhodčího řízení podle pravidel Mezinárodní obchodní komory (ICC) a řízení dle Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Autor se zaměřuje na klíčové otázky jako je sídlo řízení, doručování, konstituce rozhodčího senátu a finanční povinnosti související se zahájením řízení. Předmětem zkoumání je především zjištění rozdílů ve vymezených otázkách v případě řízení s mezinárodním prvkem, přičemž vedle zmíněných pravidel vydaných oběma soudy je při posuzování využito i Vzorového zákona UNCITRAL a zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení.

Tento článek poskytuje komplexní analýzu problematiky vyvlastnění nemovitostí pro účely těžby nerostných surovin v České republice. Zkoumá historický vývoj právní úpravy od roku 1991 do současnosti, včetně zrušení možnosti vyvlastnění v roce 2013 a jejího opětovného zavedení v roce 2024. Článek analyzuje argumenty pro a proti vyvlastnění, s důrazem na koncept veřejného zájmu a jeho interpretaci v judikatuře. Významná pozornost je věnována evropské dimenzi problematiky kritických a strategických surovin, zejména ve světle nařízení (EU) 2024/1252, a jeho dopadům na český právní řád. Detailně je rozebrán současný právní rámec, včetně kategorií ložisek podléhajících vyvlastnění a procesních specifik, a to včetně potenciálních ústavněprávních otázek. Práce se zabývá také vztahem vyvlastnění k územnímu plánování a roli obcí při plánování těžebních aktivit. V komparativní části práce jsou zkoumány zahraniční úpravy vyvlastnění pro těžební účely, zejména na Slovensku, v Polsku a Německu. Závěrem jsou diskutovány budoucí výzvy v této oblasti a vliv měnících se geopolitických a environmentálních faktorů na těžbu nerostů.

Ve světle nedostatků vytýkaných právní vědou Ústavnímu soudu článek podrobně zkoumá rozhodování o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Do popředí přitom staví výzkumnou otázku – z jakých důvodů a jakým způsobem odmítá Ústavní soud zjevně neopodstatněné stížnosti. Těžištěm článku je obsahová analýza 163 usnesení Ústavního soudu z období 15. 4. – 30. 4. 2024. V první zkoumané oblasti článek identifikuje ve vybraném vzorku opakující se konkrétní důvody, které soud podřadil pod pojem zjevné neopodstatněnosti. Ty jsou současně kategorizovány do šesti zobecňujících skupin argumentů. Ve druhé zkoumané oblasti se autor zaměřuje na způsob odůvodňování usnesení – jejich délku, strukturu a obsah. Zvýšená pozornost je věnována rozhodnutím, která se svou délkou vymykají z obvyklého rozsahu a nastínění možných příčin tohoto jevu. Podrobněji jsou představeny konkrétní příklady nadprůměrně dlouhých rozhodnutí a těch, u nichž vyvstávají pochybnosti, zda neměl soud rozhodnout nálezem namísto usnesením. Dalším významným poznatkem jsou tendence k doslovnému přejímání pasáží z předchozích rozhodnutí. Poslední část je věnována úvahám o budoucnosti odůvodňování odmítavých usnesení.

Téma komunikace soudů s médii je v moderní demokratické společnosti důležitým, avšak stále trochu opomíjeným problémem. Cílem tohoto článku je představit výsledky výzkumu, který zkoumá efekt tiskových zpráv vydaných trojicí vrcholných tuzemských soudů (Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu) na pravděpodobnost mediálního pokrytí jejich rozhodnutí. Výzkum zahrnuje kvantitativní obsahovou analýzu rozhodnutí zkoumaných soudů a polostrukturované rozhovory s novináři a novinářkami, specializujícími se na pokrývání tématu činnosti justice. Závěry výzkumu ukazují, že tiskové zprávy představují jeden z klíčových faktorů, které určují, o jakých rozhodnutích se prostřednictvím médií dozví široká veřejnost.