Rozsah přezkumu v cizineckých věcech – balancování na hraně možností?
Rozsah přezkumu v cizineckých věcech prochází především v důsledku vývoje unijního práva zásadní proměnou. Požadavky na úplný a ex nunc přezkum vycházející z lidskoprávní ochrany – zejména principu non-refoulement a specifik přezkumu zásahů do osobní svobody – jsou dále upřesňovány judikaturou Soudního dvora EU. Narážejí však na obecná východiska rozsahu přezkumu v českém správním soudnictví, a to hlavně z hlediska vázanosti žalobními body a okamžiku, ke kterému je přezkum prováděn. Jejich praktické dopady přitom zatím nevyvolaly širší diskusi. Zdání hladké adaptace ale klame. Rozšiřování rozsahu soudního přezkumu je v českém kontextu zatíženo významnými limity. Článek proto nabízí ucelenou analýzu probíhajících změn, mapuje reakci soudů i zákonodárce (včetně poslední novely zákona o azylu č. 314/2025 Sb.) a pojmenovává kritická místa spolu s návrhy řešení. Odpovídá na otázku, zda jsou české soudy schopny dostát rostoucím požadavkům na rozsah přezkumu v cizineckých věcech. Uzavírá, že s ohledem na zákonné i organizační podmínky se pohybují na hraně svých možností a bez zásadnějších změn, jak v rámci soudnictví samotného, tak v systému právní pomoci, zůstane požadavek na úplnost přezkumu spíše iluzorní.