O vlastnostech metod stanovení transferových cen

Abstract

V tomto článku v první řadě uvádíme stručný přehled literatury na poli návrhů metod eliminace daňových úniků. Naneštěstí legislativa a politické podmínky (smlouvy na zamezení dvojího zdanění a daňová soutěž) znemožňují užití některých velmi užitečných designů daňového systému, navrhovaných v akademické literatuře. Proto jsme se zaměřili na vlastnosti metod stanovení transferových cen doporučovaných ve směrnici OECD k transferovým cenám - Cost+ metoda, comparable resale price method (CRP), profit split method (PSM) a comparable uncontrolled price method (CUP). Použili jsme neoklasického mikroekonomického modelu firmy a simulační analýzy (náhodné funkce nákladů a tržeb). Zjistili jsme, že PSM a CRP s fixním diskontem způsobují vcelku rozsáhlé distorze v optimálním množství produkce finálního výrobku (a tím také meziproduktu). PSM také selhává na nestabilitě ziskovosti v čase mezi navazujícími odvětvími. Nejnepříjemnější vlastností Cost+ a CRP, které ovšem při použití procentních přirážek (srážek) nevedou k distorzím produktovaného množství, je že jsou velmi citlivé na kvalitu databáze marží, kterou v takových případech daňová autorita používá. Citlivé jsou zejména daně ze zisku, zatímco DPH je přirozeně méně citlivá, proto by důraz na DPH v rámci daňových příjmů státního rozpočtu mohl být částečným řešením problému zdanění nadnárodních koncernů.