Má DMA regulatorní a/nebo soutěžní „DNA“?

Abstract

Součástí tzv. digitálního balíčku Evropské komise je i nařízení o digitálních trzích (DMA), jež se v plném rozsahu prosazuje od března 2024. Jde o průlomovou předběžnou regulaci chování provozovatelů velkých digitálních platforem, založenou na automatických (per-se) kasuistických zákazech určitých praktik v závislosti na rozhodnutí Komise o statusu provozovatelů jakožto tzv. strážců vstupu (gatekeepers). Tato dopředná regulatorní metoda se pokládá za včasnější a účinnější pro funkčnost a férovost digitálních trhů v porovnání s dříve uplatňovanou následnou kontrolou chování velkých provozovatelů platforem, založenou na vymáhání zákazu zneužití dominantního postavení na trhu. Převládl názor, že soutěžně právní ochrana je na platformách ovládnutých již dnes digitálními obry pozdní a nedostatečná. Jasná a přesná pravidla obsažená v DMA přitom jsou založena na reflexi dřívější evropské kasuistiky zákazu zneužití dominance ve smyslu soutěžního práva. DMA sice přinese zvýšení transparentnosti a právní jistoty, ale vytvoří přirozeně i prostor pro obcházení taxativně stanovených jednotlivých per-se zákazů a příkazů, na rozdíl od obecných standardů chování podle soutěžního práva. Článek informuje o hlavních principech úpravy a komentuje některé právně politické tenze s ní spojené. Rozebírá kontroverzní možnost souběhu dvojího postihu podle DMA a podle práva soutěžního a kriticky hodnotí přísný zákaz tzv. sebezvýhodňování strážců vstupu podle DMA. Vyslovuje obavy ze zmrazovacího efektu plošné úpravy, jež kromě eliminace nekalých praktik velkých provozovtelů digitálních platforem může podvázat jejich inovační dynamiku, a tím i konkurenční trhy. Zdůvodňuje se nutnost uvážlivého přístup k této delikátní regulaci a pokorné sebereflexe. Regulatorní tlak Komise by měl být zdrženlivý a postupný při hledání optimání regulatorní polohy.